Jak “rozepsat” přestárlou propisovačku
9.12.2010
Až se stydím, prezentovat tu návod, jak “zachránit” propisovací tužku, která dnes vlastně nemá žádnou cenu, protože patří mezi snad nejvíce rozdávané “propagační předměty” v téhle republice. Jenomže patřím ještě do “staré školy”, a i když už jsem se smířil třeba s tím, že nemá smysl udržovat “šroubovou” sekci mého “bastlícího šuplíčku” aktuálně zaplněnou zásobou šroubů kdejakého rozměru (protože, když nějaké potřebuji, vyrazím prostě do nejbližšího kutilského supermarketu, kde si těch pár kousků prostě koupím), snažím se dopřát věcem důstojného dožití, tj. nechat je sloužit, dokud fyzicky mohou, byť již třeba dávno morálně zastaraly :-)
A tak těm, kdož to cítí stejně jako já, resp. jako pánové Svěrák a Uhlíř v písničce “Neopouštěj”, je určen můj návod :-)
Pokud se mi tedy stane, že narazím na někde dávno zapomenutou propisovací tužku, která má zjevně plnou náplň, ale přesto odmítá psát, nahřeji krátce její špičku nad plamenem (obvykle stačí plamen zapalovače), čímž vyschlý tuhý “špunt” barvy blokující jednak kuličku v psacím hrotu náplně a zároveň přístup zbylé barvy k této kuličce změkne a pokud tužku, resp. její náplň hned “rozepíši” (tj. počmárám kus papíru tak, abych vyschlé barvivo dostal ze špičky náplně pryč), pak mi obvykle takováto propisovací tužka slouží až do vypsání obsahu její náplně.
Pokud se ale ukáže, že zaschlého barviva je ve špičce náplně více, takže po krátkém rozepsání náplň opět přestane plnit svou funkci, pak přistupuji k agresivnějšímu :-D postupu - vyjmu náplň z propisovací tužky a poté, co jí zahřeji špičku, začnu jí rozepisovat, přičemž ji současně uchopím na opačném konci pusou a vytvářím v ní vzduchem z úst přetlak tak, abych dostal ke kuličce ve hrotu jednak zbytek “špuntu” ze zaschlého barviva a především zbylé nezaschlé barvivo z náplně. Postupně pak několikrát postup s ohřevem špičky náplně a jejím “vyfukováním” při rozepisování opakuji, a to buď do okamžiku, kdy mi náplň, resp. propisovací tužka začne sloužit, anebo do okamžiku, kdy dospěji k rozhodnutí, že jí přeci jenom vyhodím :-D
Sečteno a podtrženo:
Jak vidíte, je to opravdu ptákovina :-D Zvláště ve fázi, kdy nepřirozeně skloněn nad papírem do náplně současně foukám a a současně jí rozepisuji, působím opravdu komicky a vlastně, proč si to nepřiznat, přímo přiblble :-D Nicméně pokaždé, když mi takto “zachráněná” propiska poté úspěšně poslouží, pociťuji radost.
Ale o tom, tj. “užívat si radosti”, je přece Život :-) Alespoň já to tak cítím :-D
