Moje objevené “Ameriky”

Má osobní situace se zatím nijak nemění, takže na modelařinu mi stále moc času nevybývá :-( Ale, marná sláva, na dráhu to moje srdce táhne :-) A tak jsem neodolal a těch pár hodinek krátkého volna, které jsem měl v sobotu k dispozici, jsem věnoval alespoň letmé návštěvě prvního závodu letošní sezóny. A podobně jako japonští turisté, i já jsem měl s sebou videokameru, abych si mohl své krátké návštěvy užívat třeba i dlouhé hodiny v klidu svého domova :-D
 
Myslím, že by bylo hloupé se s vámi o svůj videozáznam nepodělit - a tak tady je :-)
 

Jistě znáte tu lidovou moudrost, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Nová doba ji, z mého pohledu rozšířila o poznatek, že je lépe se stěhovat, než obnovovat k vaší spokojenosti odladěné PC, které vám z nějakého důvodu vypovědělo poslušnost a u kterého nemáte zazálohovaný harddisk klonováním. V následujícím stručném příspěvku bych se rád podělil o svou “objevené Ameriku”, kde jsou uschovány odkazy na oblíbené položky jak microsoftího Internet Exploreru, tak jeho nemicrosoftí alternativy Firefoxu.

Nemám, co bych k tomu více dodal - patřím do údajně zanedbatelné skupiny lidí, které přechody z “letního” na středoevropský a především pak ze středoevropského na “letní” čas vždy totálně rozhodí a vyřadí nejméně na měsíc (obvykle ale na 3) ze standardního provozu:-( A tak politik, který bude mít ve svém volebním programu zrušení “letního” času, může očekávat mou podporu:-)

Byl jsem upozorněn na web calcrc.com, který nabízí ke stáhnutí pro RC auto modeláře RC auto modelářskou “kalkulačku”, což je z mého pohledu prospěšný program, který v kombinaci s RC modelářskou WIKIPEDIÍ sice RC auto modelářům nenahradí čerpání know how od zkušenějších kolegů při účasti na závodech, ale který může nejenom začínajícím modelářům pomoci vyvarovat se začátečnických chyb a omylů.

Jízda na skútru v zimě má své neopakovatelné kouzlo - pokusili jsme se s mým synem zachytit toto kouzlo do obrázků v následující fotogalerii

Pro své “strejcovského” poježdění si jsem si s přibývajícími podzimními plískanicemi opatřil ochranný pexi štít. Musím zdůraznit, že jsem byl překvapen, jak MOC vzrostlo mé pohodlí! V následujícím příspěvku jsem se pokusil pojmenovat výhody i nevýhody instalace plexi štítu na skútr.

Zatímco v předchozím příspěvku jsem se věnoval zimnímu ježdění na skútru z hlediska jezdce, rád bych tenhle příspěvek věnoval tomuto tématu z hlediska stroje, od kterého očekávejte spíše než návod, jen pouhou inspiraci, jak je možno se ke svému skútru v rámci zimního ježdění také chovat

Letošní zima, řekl bych, už skončila, a protože jsem v podstatě dennodenně sedlal svůj skútr HONDA SH150i, a to i v mrazech, které letos potrápily i Prahu (osobní rekord mám -19°C na Plzeňské dálnici) přepracoval jsem na základě svých vlastních zkušeností a doplnil ho o obrázky příspěvek o tom, co mi v mém zimním ježdění úspěšně pomáhalo.

Jednu z mnoha svých “amerik”, že existuje tuning RC modelů, jsem “objevil” už před léty, ale že totéž existuje i pro skútry mě překvapilo. A tak jsem neodolal možnosti instalace tuningového variátoru Malossi Multivar 2000 určeného pro můj skútr Honda SH150i. A protože se ukázalo, že jeho pozitivní dopad na jízdu je nepřehlédnutelný, nedalo mi to, abych se tu s vámi o svou zkušenost s tuningovým variátorem Malossi Multivar 2000 nepodělil.

 
Posledně z jmenovaných právě dokončil netradičně (dle anoncí) pojatou biografii o svém otci, kterou nazval “Nežádoucí návraty E. F. Buriana“. Za sebe mohu říci, že jsem se na tuto knížku těšil a že po shlédnutí následující video anonce se na ní teším VELICE :-)
 

Jan Burian: Nežádoucí návraty E. F. Buriana
 

Praha, 21. února 2012 – Únorovou novinkou edičního záměru Olivovníky je kniha Jana Buriana věnovaná jeho otci, Emilu Františku Burianovi.
Publikace s lehce provokativním názvem Nežádoucí návraty E. F. Buriana se pokouší zmapovat osobnost EFB netradičně, nikoli obvyklou formou teatrologické studie nebo oblíbenou knihou typu „řekli o…“. Autor vytvořil mozaiku, v níž kombinuje různé texty: neznámé či zapomenuté dokumenty, úryvky z veřejných vystoupení, intimní, soukromé zápisky, dopisy a básně E. F. Buriana a jeho první necenzurovaný životopis, citáty z recenzí, rozhovorů, článků, vzpomínek, dopisů a jiných archivních materiálů pamětníků i současníků. Autor v předmluvě prozrazuje, že “se střípky té mozaiky pracoval podobně jako filmaři se stavebními prvky svých dokumentů. Stříhal je, hrál si s nimi. Nakonec je proložil svými vlastními dopisy otci, které mu za jeho života pochopitelně nestihl napsat. Když umřel, bylo mu sedm. Vznikaly spontánně, jak se při studiu otcova života vynořovaly různé otázky, témata, problémy či vzpomínky. Psal je i proto, že se mu tím často značně ulevilo.”
 
Nechybí svědectví A. J. Liehma, Otomara Krejči, Jana Grossmana, Františka Hrubína, Františka Listopada, Ludvíka Vaculíka, Pavla Tigrida, Františka Halase, Ivana Medka, Sergeje Machonina, Jana Klusáka, Jiřího Sováka, Vlastimila Brodského, Vladimíra Menšíka, Jana Wericha, Bertolta Brechta, Bohuslava Martinů, Jana Procházky, Antonína Zápotockého, Josefa Topola, Jiřího Suchého, Alfréda Radoka, Adolfa Hoffmeistera a mnoha dalších.
 
Osobnost EFB byla vždy posuzována jen v souladu s autorem daného hodnocení, teatrolog psal o divadelní avantgardě, historici hodnotili jen jeho poválečnou angažovanost. Výtvarný, hudební, literární či jenom lidský rozměr této osobnosti jako by zatím nikoho nezajímal, proto vznikl pokus nabídnout plastický portrét umělce i otce, „koncentráčníka“, možná načas naivního komunisty, o jehož možném dalším vývoji v 60. letech můžeme jen spekulovat.
 
AUTOR
 
Jan Burian (* 26. března 1952 v Praze) Více o něm na www.janburian.cz.
 
Odpovědná redaktorka Milena Tučná / Návrh grafické úpravy Luboš Drtina / Vydalo nakladatelství Galén v roce 2012 / Formát 130×200 mm, vázané, černobíle, 494 stran, ISBN 978-80-7262-847-6 / Doporučená prodejní cena 390 Kč
 
www.galen.cz | www.olivovniky.cz | www.janburian.cz
 
Nakladatelství Galén, Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5
 
UKÁZKY
 
Rád bych vám vyprávěl příběh člověka, jenž bývá označován za kontroverzního umělce. Ten příběh se mě dotýká, jelikož ta osobnost – v jistých dobách oslavovaná a v jiných zase zcela zatracovaná – byl můj otec. Nejde o vědeckou práci ani běžný biografický výklad. Rozhodl jsem se pro poněkud komplikovanější stavbu: mozaiku, v níž kombinuji různé dokumenty – deníky, dopisy, recenze či úřední listiny – i svědectví pamětníků nebo historiků. Většinou je neposuzuji, pouze cituji a ponechávám čtenáři možnost, aby si utvořil vlastní obraz. Jinak si cestu za pochopením tak složité látky neumím představit. (…) Tahle kniha je dílem veskrze subjektivním, řada dokumentů o životě mého hrdiny tu chybí, nemínil jsem – a ani to nelze – podat vyčerpávající zprávu. Usiloval jsem o vylíčení otcova osudu a zároveň o alespoň částečné vniknutí do doby, v níž se dostal do střetu se dvěma děsivými totalitami dvacátého století, s každou zvlášť a s každou úplně jinak.
 
(z předmluvy Jana Buriana)
 

Když někdy na sklonku svých gymnaziálních let (tedy počátkem beznadějných let sedmdesátých) začal jsem u klavíru objevovat Burianovy písničky a jednou provždy propadat jejich kouzlu, kousek ode mne sedával ještě tatínek, zpravidla také nad notovým papírem, a nejspíš vypisoval party z partitury (při komponování bych ho žádnými písničkami rušit nesměl). „Já toho Buriana nemůžu poslouchat,“ rozčiloval se. „Kdybys ho slyšel, jak po válce mluvil do rádia!“ To jsem ovšem slyšet nemohl a nezatížen tou vzpomínkou zpíval jsem dál Hrajte moje blues, Tam na těch sevillských stráních nebo Vyplač se mé hoře, opatrně našlapuje v neobvyklých harmoniích. „Ale muzika to je,“ zabručel posléze otec, přistihnuv se, že si zpívá se mnou. Považoval jsem to tenkrát za vítězství Emila Františka Buriana nad poněkud omezeným horizontem, jejž si tatínek přinesl z rodné Kutné Hory, ale mýlil jsem se: bylo to vítězství Buriana-muzikanta nad Burianem-publicistou, anebo ještě jinak: vítězství múz nad ideologií, talentu nad světovým názorem. Můj tatínek byl tentokrát jen malým bojištěm, na němž se ta bitva odehrála.
 
(z doslovu Přemysla Ruta)
 

2.3.2012

Jelikož se skútr stal mým hlavním “přibližovadlem”, rozhodl jsem se ho dovybavit mj. i o GPS navigaci Garmin Zumo 220. Jak se ale ukázalo, nemá tato navigace jištění proti svému samovolnému spuštění, a navzdory tomu se navíc nedokáže sama vypořádat se situací, kdy napětí napájecího akumulátoru (baterie) klesne pod pro něj, ale i pro navigaci bezpečnou mez, takže obvykle seriózně neuzavře spuštěný software a navigaci nelze znovu spustit. A tak nabízím, coby svou “objevenou ameriku” postup obnovy poškozeného software navigací GARMIN.

Přesunul jsem na úvodní stránce svého webu odkazy na loňské příspěvky do samostatného bloku “Co bylo nového v r.2011″ a učinil tak, jak doufám, definitivní tečku za pro mě ne moc šťastným loňským rokem :-)

Letošní zima, alespoň tady v Praze, je nám, jednostopým “bláznům”, nezvykle vstřícná. Nicméně v sobotu jsme já a můj skútr HONDA SH150i již podruhé zdařile ustáli pořádnou chumelenici, a tak jsem si řekl, že již mohu na základě vlastních zkušeností popsat, co mi v tom úspěšně pomáhá.

Letos mi, díky podzimnímu úmrtí manželky, chybí inspirace k vytváření své tradiční “péefky”, ale tradici bych nerad porušil :-)
 
A tak bych rád posílil své přání vám i vašim blízkým hodně štěstí a co nejhezčích Vánoce i zakončení tohohle pro mě ne moc šťastného roku videem, které, podle mého, nemůže nepotěšit nejen pravověrné modeláře