RC Moto GP Čelákovice
Věnováno Pavlu Holubovi, bez kterého by nevznikly nejenom RC modely závodního speciálu PH08, ale bez kterého bychom si mohli my všichni ostatní jen zasněně vyprávět o tom … jaké by to MOHLO být pěkné, kdybychom mohli porovnat naše “pilotní” umění v “nějakém” závodě RC modelů motocyklů …
Po světě chodí přehršel nadšenců pro kdeco, o trochu méně je vizionářů a ještě méně realizátorů. Málo pak je takových, kteří v sobě současně kloubí některou kombinací dvou ze tří uvedených vlastností.
Jako šafránu je ale jedinců, jako je Pavel, kteří jsou současně vizionáři, nadšení propagátoři i perfekcionalističtí realizátoři v jednom. Takoví lidé tvoří dějiny.
Já, jako celoživotní nadšenec pro téměř cokoli, bez jakýchkoli vizí a s odporem vůči jakékoli realizaci čehokoli, co ode mě vyžaduje zvýšené úsilí, pobývám rád v Pavlově blízkosti a s vděčností, pokud možno tiše a nenápadně, nasávám od něj nejenom jeho modelářské knowhow, které kolem sebe rozsévá s marnotratnou blahovůlí těch, kterým je prostě “dáno”, ale i slastně vychutnávám nadšení z jím realizovaných vizí, a jen maličko si své nadšení nechávám kazit svými výčitkami svědomí, že se jen “vezu”.
Přiznávám ale, že mé výčitky jsou stejně alibistické a falešné, jako když pozoruji manželku, jak na rodinných oslavách “kmitá” kolem mě, dětí a vnoučat, šťastná z toho, jak nám chutná.
A tak, i když oba při tom žehrají, že zatímco my ostatní jen “mlsáme a koukáme”, oni musí “navařit” a posléze “umýt a uklidit nádobí”, spoléhám se na to, že jim to příště zase nedá, protože radost a uspokojení z rozzářených očí účastníků nad “mlsky”, které pro ně nachystali a ze kterých si přitom během hodokvasu stačí ledva uzobnout, jim nic jiného, než realizace další “akce” přinést nedokáže.
A nedá mi to, abych tu nezmínil ještě jednu Pavlovu vlastnost. Pavel má rád, když věci fungují tak, jak mají. Jakmile jeho citlivé uši zaslechnou disharmonický tón vznikající při provozu nebo “ladění” nějakého modelu, pak byť by byl třeba na druhém konci dráhy, velice rychle se přesune a zařadí se mezi radící čumily, přičemž jeho trefně mířené, sarkastické a, bohužel, naprosto pravdivé poznámky drtí sebevědomí a sebeúctu dotyčného tak, že slabším náturám nejméně týden potom ještě nechutná oběd:-D Když ale Pavel vycítí, že dotyčný se začíná psychicky hroutit, s laskavou arogancí ho buď mlčky nebo s výkřikem “řemeslo trpí!” odstrčí od modelu, udělá pár úsporných, téměř nepostřehnutelných pohybů šroubovákem, kleštěmi, nebo prostě jen něco na modelu rukama přihne, ohne, dorovná, a to, s čím jsem se před tím celý týden pral (to proto, aby ke mně Pavel neztratil úplně úctu a nezařadil mě mezi totální packaly!:-D) ve snaze dle manuálu nebo odborné literatury model seřídit, jak nejlépe mi mé šmatlavé ruce dovolily, začne najednou fungovat tak dokonale, jak nikdy před tím a nejspíš ani nikdy potom (zvláště pokud do toho zasáhnu já svýma rukama) nefungovalo a fungovat nebude:-D
A opět se přiznám, že občas navodím z lenosti takovou situaci úmyslně, protože jednak mě nepřestává tento Pavlův dar fascinovat, a pak rád dopřávám svým modelům to nejlepší, a to rozhodně Pavlova péče je:-)
