Co byste měli vědět před návštěvou modelové železnice “Království železnic”


 
Právě jsem se vrátil plný negativních emocí z návštěvy unikátního projektu modelové železnice, který si úctyhodně klade za cíl zmapovat železniční síť České republiky.
 

Přitom, kdybych předem znal to, na co vás chci v tomhle příspěvku upozornit, mohl bych se na to předem připravit, a pokud by se mi nepodařilo negativní emoce nenechat vůbec rozeběhnout, určitě bych je dokázal minimalizoval natolik, abych si jimi nenechal kazit radost ze skutečně nádherných kolejišť, po kterých se pohybují nejenom vláčky, ale i řada automobilů (včetně např. závodu kamiónu na závodním okruhu!), přičemž je v pravidelných intervalech pomocí kombinace čtyřbarevných svítidel kromě denního a nočního světla, resp. tmy, imitováno i večerní smrákání a jitřní rozednívání se. To vše pak umocněno sledováním nadšení a radosti mých vnoučat :-)
 
Předem se omlouvám za kvalitu fotek, ale s tímhle příspěvkem jsem nepočítal, takže jsem měl k dispozici pouze mobil a celému objektu, kromě kolejišť, dominuje nepříjemné šero.
 

 
Předesílám, že smyslem tohoto mého příspěvku skutečně není snaha kritizovat, ale pouze a jen to, co jsem uvedl v úvodu, tj. pomoci těm, kdož se vydají na tuto expozici, aby si jí mohli naplno vychutnat, protože to opravdu stojí zato :-) Pokud se vám nechce pročítat si mé zážitky, které mě k napsání tohohle příspěvku přivedly, skočte rovnou na závěrečné shrnutí.
 
Hlavně se tedy připravte na to, že vám prostředí expozice (kromě kolejišť) a její perzonál budou neustále dávat najevo, že je obtěžujete, resp. že vás nemají rádi.
 
Především z perzonálu čiší jeho předpojatost vůči návštěvníkům, protože oprávněně očekávají, že si nebudete vědět rady se vstupenkami při vstupu do vstupních turniketů, že vaše děti, resp. vnoučata se budou vstupních i výstupního (z mého pohledu ohrožující hlavy předškoláčků) turniketů bát, že nebudete mít s sebou desetikorunovou minci, takže nebudete ochotni (z jejich pohledu :-D) odložit si batůžek do skřínky, jejíž automatický zámek vyžaduje jako zálohu právě tuto desetikorunovou minci, bez níž nefunguje, že po nich naopak budete požadovat rozměnit své peníze tak, abyste získal dostatek desetikorunových mincí (kromě již zmíněného zámku skřínky jsou i všechny ostatní atrakce v areálu expozice spustitelné právě jen desetikorunovými mincemi) a oni na to nejsou zařízeni, že budete jíst nebo pít mimo vymezený prostor (samozřejmě, jak o tom budu psát dále, informace, že tak máte činit je buď utajena, nebo někde na špatně přístupném místě vytištěna malými písmeny)…

 
… a že vy, nebo děti, které doprovázíte, se budou dotýkat chatrných ochranných plexi, kterými jsou kolejiště oddělena od diváků :-)
 
Upřímně řečeno, zvláště poslední dva důvody buzerace jsem nepochopil - proč se nemohu napít ze své lahve uprostřed mezi kolejišti, vzdálen od nich zhruba stejně jako nejkrajnější židle “stravovacího koutku”, stejně tak, jako jak přimět malé dítě, aby regulovalo své bezmezné nadšení z toho co vidí a jeho snahu podělit se s ostatními o to, co právě vidí… :-D
 

A pokud jde o nevstřícnost prostředí vůči návštěvníkům, pak, pomineme-li pochopitelné nevlídně betonový interiér (projekt je na svém počátku a svým obřím rozsahem má jistě nemalé finanční požadavky, takže kromě kolejišť je nezbytné šetřit na všem ostatním) a nepříjemné všudypřítomné (kromě kolejišť) šero, pak je to všudypřítomná snaha organizátorů téměř veškeré důležité informace sdělovat nápisy a popiskami minimálních rozměrů, navíc tištěnými co nejmenšími písmeny, nebo je raději zcela zamlčet! :-D
 

 
Takže pokladnu zbytečně dlouho nehledejte, je součástí prodejny modelů vláčků hned napravo za vstupem do budovy (pokud do ní vstupujete od stanice tramvají “Anděl”) :-)
 
Teprve až si koupíte lístky má smysl sjet jezdícími schody do podzemí, kde je umístěna expozice :-D
 
 

Také na textovém poli vstupenky širokém 3,5 cm je v šeru expozice (možná i nejenom pro člověka s lehkou krátkozrakostí) nečitelná informace o počtu lidí, resp. otočení vidlí vstupního turniketu, na což vás ale nejenom nikdo neupozorní, ale je to i záhada :-D pro obsluhu turniketu. Takže v našem případě neváhal dotyčný člověk zablokovat vstup do expozice tím, že nám odmítal nechat do ní vstoupit naše vnoučata - kromě té na obrázku jsme měli ještě vstupenku pro vnoučka, který je kratší než metr, a pán sveřepě trval na tom, že co vstupenka, to jedna osoba :-D
 
Docela příjemně mi to kompenzovalo jeho předchozí postoj, kterým vyjadřoval celým svým tělem (nejenom intonací v hlase), co jsem to za debila, když jsem se ho (jako již nejspíš desítky, ne-li stovky, návštěvníků toho dne :-D) ptal, zda a jak mám vstupenky vsunout do turniketu :-D
 

 
Ani u turniketu návod nebo piktogram jak použít vstupenku zbytečně nehledejte. Vězte, že vstupenky se zasouvají s potiskem nahoru a čárovým kódem dopředu, přičemž vidle turniketu se pootočí následně tolikrát, kolika lidem je vstupenka určena (viz. zakroužkovaný údaj na obrázku) :-)
 
A pokud se vaše malé dítě bojí do turniketu vstoupit (kinematika vidlí vyžaduje na počátku docela velkou sílu na uvedení do rotačního pohybu a má-li vaše dítě rouru, do které se má opřít, ve výši hlavy nebo krku, není se mu co divit), ignorujte nevraživý pohled obsluhy turniketu, vezměte ho při průchodu turniketem raději rovnou do náruče :-)
 
 
Když jsme záhadu neadekvátního počtu vstupenek konečně vyluštili, dotyčný pán ale nedokázal vnímat kouzlo nechtěného, protože neméně zarputile trval na tom, aby manželka odložila svůj baťůžek do jedné z připravených skříněk, a jen se opět utvrdil v nejspíš permanentním pocitu, že expozici navštěvují jen debilové, protože jsem se marně snažil skřínku zamknout, když z VNITŘNÍ(!) strany dvířek je PŘECI napsáno, že tam musím vložit desetikorunu! :-D
 
Zjevná nerudná nervozita pána, stejně jako naše téměř marná snaha nalézt nějakou desetikorunovou minci, včetně narůstajícího chumlu návštěvníků za námi (prostor kolem skříněk je velice těsný) způsobilo, že manželka odložila do skřínky baťůžek, aniž by si z něj vyjmula brýle (takže z expozice moc neměla) a do něj naopak neuložila vrchní oblečení vnoučat, kvůli čemu si ho především brala, takže jsme po dobu prohlídky raději jejich oblečení nesli v ruce…
 
Mezitím se ale zřízenec pustil do křížku s pánem po nás, který “odmítnul” zamknout svůj baťůžek do skřínky a nic nedbal na argumentaci, že pán by si ho tam ochotně uzamknul, ale že nemá desetikorunovou minci, natož aby mu byl schopen, či ochoten rozměnit…
 
 
Pokud s sebou máte nějaké příruční zavazadlo, nebo malé děti, přichystejte si s sebou desetikorunové mince, přičemž návody, jak je použít, hledejte obvykle na odvrácené straně (vnitřní strana dvířek a podobně na houpací lokomotivě je štítek s titěrným písmem v šeru téměř nečitelným přilepen na druhé straně, než je otvor pro vhození mince! :-D)
 
A pokud budete odkládat toto příruční zavazadlo do skřínky, nenechte se uspěchat a v klidu si z něj vyjměte, co budete s sebou potřebovat, a naopak do něj uložte vše, co si hodláte v expozici odložit. Není sice problém se do skřínky vrátit, ale s dětmi uchvácenými pestrými podněty expozice to lze dost obtížně :-D
 
 
Já sám poté, když jsem vyčerpal jedinou zbylou desetikorunu na houpací lokomotivu, jsem si nehodlal prohlubovat své negativní emoce tím, že bych některého ze zaměstnanců expozice oslovil s prosbou o rozměnění několika dvacetikorun, které bych jinak rád svým vnoučatům věnoval. V mé představě mě utvrdil absurdní dialog mezi nějakou maminkou a paní, která zatím vystřídala pána u turniketů:
 

  • dobrý den, byla byste tak hodná a mohla mi rozměnit dvacetikorunu na dvě desetikoruny, ráda bych nechala synka povozit na tamhleté helikoptéře
  • no jo, paní, ale tam musíte dát desetikorunu, na dvacetikorunu vám to fungovat nebude!
  • to já vím, proto bych si u vás tu svou dvacetikorunu ráda rozměnila
  • ale pani, dyť vám to říkám! ta helikoptéra na dvacetikoruny nefunguje, musíte tam hodit desetikorunu!
  • já mám ale jen tu dvacetikorunu a proto bych jí chtěla rozměnit
  • ta helikoptéra funguje jen na desetikoruny!

a tak pořád dokola…
 
Na utvrzení nepříjemných pocitů z návštěvy expozice se s námi tahle paní od turniketů “rozloučila” neadekvátní reakcí na situaci, kdy se dítě z rodiny, která odcházela před námi, bálo projít odchozím turniketem. Místo, aby se ho pokusila pomoci rodičům uklidnit, nebo ho rovnou propustila vedlejší brankou pro vozíčkáře, začala ho arogantně popohánět, ať si nevymýšlí a nezdržuje ostatní, co chtějí odejít :-(
 
Poslední negativní zkušeností bylo zjištění, že v “Království železnic” není možnost koupit malým dětem žádný upomínkový dárek - vitríny a pulty v krámku nad expozicí jsou sice plné modelů, a to včetně “mašinky Tomáše”, která je pro malé děti nejatraktivnější, ale její cena cca 3.000Kč (jedná se o funkční model rozměru HO) je pro suvenýr poněkud neadekvátní :-(
 
Nakonec mi prodavačka nabídla jako jedinou možnost jakýsi dětský časopis, který měl přibalenu velice levnou, plastovou napodobeninu parní lokomotivy jako přílohu.
 

 
Pokud budete chtít svým potomkům dopřát nějakou upomínku na návštěvu expozice, kupte jim vláček, mašinku či modýlek předem v hračkářství.
 
 

 
Pokud jde ale o kolejiště, stojí za to překonat vše negativní, čím se organizátoři snaží váš pobyt v expozici otrávit, protože právě kolejiště poskytují pastvu pro oči nejenom dětem. Svou důmyslnou propracovaností dokáží potěšit i oči většiny “dospěláků” :-)
 

 

 

 

 

 
V horním podlaží expozice jsou kolejiště 3 a o patro níže je zatím funkční jen nepatrná část obřího kolejiště, které je zjevně postupně budováno.
 
A tak zatím zbylou část rozlehlého prostoru zaujímají kromě některých historických železničních modelů modely z LEGA (viz. obrázek napravo). V nesčetném množství vitrin jsou pak pro potěchu oka umístěny všelijaké modely, počínaje těmi složenými z LEGA, přes slepené papírové, po klasické plastikové. Jak říkám, opravdu stojí zato expozici “Království železnic” navštívit :-)
 

 
Sečteno a podtrženo:
 
Pokud se rozhodnete navštívit expozici “Království železnic” v Praze na Smíchově, což vám vřele doporučuji, pak vám tu nabízím pár osobních zkušeností, které se, myslím si, vyplatí vzít v úvahu:
 

  • Pokud k návštěvě zvolíte některý víkendový den, využijte k parkování podzemní parkoviště nákupního centra, které o víkendu poskytuje 5 hodin parkování zdarma. Navíc vstup do expozice je jen pár desítek metrů od východu z obchodního centra u stanice tramvají “Anděl”;
  • Vstupenky zakoupíte v krámku v podlaží na úrovni chodníku, při příchodu od stanice tramvají “Anděl” hned napravo za vchodem do budovy
  • Vstupenky se zasouvají do turniketu potiskem nahoru a čárovým kódem napřed, přičemž vidle turniketu se pootočí následně tolikrát, kolika lidem je vstupenka určena (viz. zakroužkovaný údaj na obrázku vstupenky výše)
  • Pokud se vaše malé dítě bojí do turniketu vstoupit (kinematika vidlí vyžaduje na počátku docela velkou sílu na uvedení do rotačního pohybu a má-li vaše dítě rouru, do které se má opřít, ve výši hlavy nebo krku, není se mu co divit), ignorujte nevraživý pohled obsluhy turniketu, vezměte ho při průchodu turniketem raději rovnou do náruče
  • Nachystejte si s sebou hrst desetikorunových mincí, protože vše, včetně zámku skřínky na odložení příručního zavazadla funguje pouze na tyto mince, přičemž v expozici není nikdo, kdo by vám rozměnil. Návody, jak je použít, pak hledejte obvykle na odvrácené straně (vnitřní strana dvířek, které zamykáte, a podobně na houpací lokomotivě je štítek s titěrným písmem v šeru téměř nečitelným přilepen na druhé straně, než je otvor pro vhození mince! :-D)
  • Pokud budete odkládat příruční zavazadlo do skřínky, nezapomeňte si z něho vyndat vše potřebné (např. brýle) a naopak do něj odložte vše, co byste do něj odložili v průběhu prohlídky (např. venkovní oblečení dětí)
  • Pokud budete chtít svým potomkům dopřát nějakou upomínku na návštěvu expozice, kupte jim vláček, mašinku či modýlek předem v hračkářství - tento sortiment v prodejně “Království železnic” totiž chybí.

 

 
 
 

3.10.2010

 
 
 


Co je nového u kamarádů:

MoNaKo - MOdelařina NA KOleně
MoNaKo - veškeré informace (nejen) o modelech lodí
RC.305
RC.305 - stránky věnované RC autům, scale a expedicím.