Jéňovy teorie
Jako technik a “hračička” mám potřebu zjistit, jak věci fungují, jak je vylepšit nebo alespoň jak snížit pravděpodobnost jejich poškození na základě neznalosti principu.
Jelikož jsem měl problémy v navazování vztahů nejenom obecně, ale především i s děvčaty, začal jsem se, když už mi nešla praxe, věnovat teorii a objevil jsem Dr. Plzáka, který, jak jsem později zjistil, aplikoval obecnou teorii pana Berneho “Jak si lidé hrají” pouze na partnerské vztahy mezi 2 až 3, eventuálně 4 lidmi opačného pohlaví.
Já pak, protože jsem se ke knížce pana Berneho dostal později, jsem si časem naopak poučky Dr. Plzáka zobecňoval i pro normální život a vztahy v něm.
Samozřejmě, že jsem nepřebíral nekriticky vše tak, jak mi to bylo servírováno, nýbrž jsem si řadu pouček přizpůsobil svým potřebám a zkušenostem.
Jako sobci mi trvalo dost dlouho, než jsem přišel na to, že životní pohodu a harmonii paradoxně nejlépe získám (a že to navíc vlastně ani jinak nejde) tím, že se přestanu starat o to, aby mě mé okolí o ni “nešidilo” a naopak ji začnu sám co nejvíce rozdávat. A kupodivu, čím více jí rozdám, tím více jí získám.
Zbožňuji staré čínské přísloví, které praví, že “Obdarovaný není ten, kdo dostává, nýbrž ten, kdo dává”, resp. “Člověk si vezme do hrobu jenom to, co za svého života rozdal”.
Tato poučka pak platí obecně o čemkoli, ať jsou to věci nebo emoce kladné nebo záporné (někdo tomu říká “boží mlýny”.
