Literární skvosty
Když mě doba drtí, utíkám se ke klasikům a fascinovaně znovu a znovu “objevuji” starou pravdu, že se v průběhu věků mění jen vnější kulisy, ale lidé se se svými pudy i emocemi, které řídí jejich jednání, zůstávají stále stejní:-)
Kdysi jsem četl jakousi sci-fi povídku s následující pointou: V daleké budoucnosti objevil jeden novinář, že nejoblíbenější a slavný autor historických románů je vlastně plagiátor, protože pod svým jménem vydává díla klasiků (Tolstého, Huga, Dumase atd.). Celá povídka pak byla zamyšlením o tom, zda měl vydávat tyto poklady světové literatury s vědomím, že je nikdo číst nebude, a nakolik bylo morální vydávat je pod svým jménem, včetně příslušného marketingu, takže tyto texty, ke kterým by se jinak nedostali, četli jeho vrstevníci jako bestsellery.
Já podobné dilema řešit nehodlám, přesto je mi líto, když dobré věci lidé nečtou, třeba jen proto, že už jejich autoři zmizeli v propadlišti dějin a stali se pouze položkami v encyklopediích …
