Den devátý: zpět mezi lidi
Ráno jsem hezky počkal až mi na stan zasvítí sluníčko. Stalo se to v řídkém lese právě v osm hodin. Vystřelil jsem ze stanu a začal připravovat snídani. Bezva počasí trvalo i po mém zabalení a za dvě hodinky, jak je obvyklé vyrážím. Kontroluji stav připojení dynama k mé powerbance. Bohužel nic nesvítí. Dynamo nanabíjí. Zjišťuji, že se utrhnul konektor a powerbanka je tudíž nefunkční. Tady mi jí nikde asi neopraví. Pokusím se koupit novou. Už druhý den se na mne přivalila nějaká nepříjemnost. Zatím jsem si s nimi poradil. Doufám, že to zítra přestane.
Vyjíždím na silnici. Šlapání jde trochu ztuha. Bodejť by ne. Zcela zřetelně stoupám. Není to teda únavou. Přehazuji na nejlehčí převod a za nějakou hodinku jsem zdolal asi desetikilometrové stoupání. Okolní krajina je úchvatná i přes obrovské množství hučících větrníků. Je proste zase žlutozelenå. Stoupám až do sedla Porta de Gansioráza a pak přichází sladká odměna. Vydalo to na 26 kilometrů sjezdu až do města Viviero. Potkávám cestou i nějaké cyklisty, ale tohle stoupání jim nezávidím. Oni jedou nalehko a tak je jejich jízda o něco snažší.
Krátce po poledni jsem dole. Hned zastavuji u marketu Gadis a kupuji si oběd. Mé zásoby se pomalu tenčí a tak budu moci přejít na místní stravu. Začínám čerstvou bagetou s konzervou vynikajících mušlí se zeleninou. Zapíjím to španělským pivem. Následující dva dny jsou krámy zavřeny a tak si kupuji ještě něco do zásoby a vyrážím hledat krám, kde bych koupil powerbanku. Naštěstí na hlavní třídě vchází majitel do prodejny Elektra. Ptám se na powerbanku a on přede mne pokládá asi čtyři druhy. Mluvím na něj anglicky, ale on nerozumí. Zavolá tedy svou dceru z domova a ta se se mnou domlouvá o všem včetně nákupu. Já pro jistotu ještě volám přítele na telefonu, aby mi poradil. Hotovo a za 15 euro si odvážím powerbanku. Teď už jen zbývá chvilka na posilnění kávou a jízda po pobřeží španělské riviéry.
Zatím je docela hezky a tak se mi šlape dost dobře. Nic však netrvá věčně. Začíná se kazit počasí a začíná foukat protivítr. O nic nejde. Není tak studený jako včera. To mne nemůže rozházet. Bojuji s větrem a těším se, že dnes po delší přestávce splním denní limit 100 kilometrů. Podařilo se mi to ve městě Ribadeo. Už je zase půl osmě a tak ještě zacházím do Lídlu koupit nějaké víno. Kolo mi hlídá cikánka,, která žebrá u vchodu. Naznačil jsem jí, že jí dám nějaké peníze, když mi pohlídá kolo. Souhlasí. Já si nakonec kupuji bílý rum. Až vypukne zase zima, tak ho budu potřebovat. Po opuštění obchodu si hned přelívám lihovinu do plastové láhve. Při tom pozoruji, že nějaká paní se s žebračkou objíma a pak jí dává pytlík banánů. Pak paní odchází a já dávám žebračce padesát centů. Ona se ještě otáčí, zda to dárkyně banánů nevidí a strká mi je do ruky. Peníze jsou asi lepší a ona banány asi nejí. Já si na nich pochutnám docela rád. Pak projíždím město a zastavuji se u turistické kanceláře. Ta je zavřená. Přichází ke mně nějaký člověk a ptá se jak mluvím. Odpovídám, že anglicky a on na to sděluje, že je Skot a ptá se co potřebuji. Ptám se na nějaké levné ubytování a on navrhuje poutnickou ubytovnu tzv. Alberge. No mohu to zkusit. Vysvětluje mi, kde ji najdu. Jedu tam. Cestou jedu kolem radnice a pak se na kole prodírám pěší zónou. Musím opatrně. Je tu lidí snad ještě víc než před supermarketem. Konečně nalézám ubytovnu a tam se dozvídám, že stojí pouhých 6 eur na noc. Bohužel se musí vyklidit do 8 hodin druhého dne. Ne nevadí. Snad to zvládnu. Hned jak je to možné lezu do sprchy a konám TEPLOU vodou dokonalou očistu celého těla. Pak si přepírám i nějaké pradélko. Praní ve studené vodě nebylo ono. Pak zkouším připojení na internet, ale nějak mi to nefunguje. Se mnou jsou tady ubytováni ještě dva cyklisté na horských kolech, ale nejsou moc sdílní. Stejně jako ostatní pěší poutníci. Jsem asi mezi nimi jediný, který má již certifikát ze Santiaga “v kapse”. Jdu spát a budu doufat, že zítra zase až tak moc nezmoknu. Předpověď počasí totiž není zase až tak příznivá.
 |
Romantika na 600 m.n.m |
 |
Oběd po španělsku |
 |
české suchozemce přitahuje oceán |
Čenda, L.P 29.4.2017
