Mé první lehokolo konstrukce “Havelík”


 
Mám rád, když věci v sobě nesou nějaký příběh, A to mé, na první pohled nenápadné :-) první lehokolo konstrukce “Havelík” v sobě takový silný příběh rozhodně má :-)
 

Když mi ho jeho předchozí majitel prodával, vyprávěl mi, jak se z neznalosti dopustil nepříjemného faux pas. Zeptal se jeho konstruktéra a majitele v jedné osobě pana Havelíka, od kterého ho kupoval, proč se svého lehokola zbavuje. A na jeho odpověď, že má parkinsona, odpověděl v domnění, že je to název profesionální konstrukce (něco jako AZUB): “tak to je prima, ne?”
 
A tak, aby to alespoň tomu kolu vynahradil, nazývali ho a hovořili o něm v rodině něžně jako o “havelíkovi” :-)
 
Jenomže, to není celé! Když jsem tento jejich přístup ke svému novému lehokolu přijal i já, nedalo mi to a pustil jsem se do “googlování”, abych s nezměrným potěšením zjistil, že p. Havelík toho parkinsona nejenom udolal, ale že si i postavil další lehokolo :-) A tak jsem pátral dál, abych objevil stránku Endemický výskyt lehocipedistů v Čechách, na Moravě a Slezku, kde je i fotografie dalšího “havelíka” :-)
 

 
 
Není mi dán dar Víry, ale věřím v OSUD, a tak způsob, jak jsme se s “havelíkem” dostali k sobě mě utvrzuje v přesvědčení, že jsme si byli předurčeni:-) V neděli jsem se díky kamarádově reportáži o výletu do Holandska do lehokola zamiloval, během neděle a pondělka jsem odepsal na všechny dostupné inzeráty, které jsem na internetu našel, abych se ode všech inzerentů dozvěděl, že jejich lehokola jsou již prodána, takže jsem dospěl k rozhodnutí, že si kolo za pomoci zetě, který má autogen, sám postavím. A když jsem začal shánět podklady, tak mi v úterý jeden ze dříve oslovených inzerentů odpověděl, že si uvědomil, že má doma ještě manželčino lehokolo, které jsou mi ochotni prodat. Telefonicky jsme se domluvili, že ve středu odpoledne si ho přijdu prohlédnout, abych ho eventuálně koncem týdne zaplatil. Jenomže jemu se nakonec hodilo sejít se ve středu už v poledne, a nejenom to, byl ochotný mi kolo odvézt ke mně domů, takže jsem v nejbližším bankomatu vyzvednul peníze a tím pádem už třetí den od svého náhlého zamilování se jsem si domu přivezl “havelíka” :-)
 

Jak je patrné z přiloženého obrázku, nedokázal jsem odolat jeho vábení, odložil jsem vše, co jsem si na ten den naplánoval, vytáhnul ho ze sklepa do obýváku a téměř celé odpoledne věnoval jeho úpravám, především ale prodloužení řetězu. Nevěřili byste, jak je dlouhý řetěz záludný, zlomyslný a jak rád dělá schválnosti, tj. že se v nejnevhodnější chvíli vysype z chránících trubek, že se neváhá kdykoli přetočit a téměř nerozmotatelně zamotat a zakousnou…