Reportáž z 1. závodu

RC Moto GP Čelákovice 2008
Už dvakrát jsem díky Pavlu Holubovi prožil nadšení ze spoluúčasti na převedení jeho nápadu z pouhé neurčité myšlenky v jeho dokonalou realizaci. Přesto, oproti Mini Offroadu Čelákovice a modelu PH08, mě série závodů RC modelů motocyklů RC Moto GP Čelákovice zasáhla neskonale silněji, než obě předchozí. Jistě za to může mj. i má celoživotní láska k motocyklům, resp. racionálně nevysvětlitelné vzrušení z vidiny jednostopého vozidla prodírajícího se cestou a především necestou, které u mě musely vzniknout už někdy v prenatálním věku. Už jako klouček, ve věku, kdy si dívenky představují, že budou učitelkami a hoši prezidenty, jsem já snil o tom, že budu motokrosovým jezdcem, a jména Čížek nebo Válek, která dnes už málokomu něco řeknou, stejně jako František Šťastný, ve mě vyvolávala téměř náboženský trans.
Takže, když jsem v sobotu 24.5.2008 ráno vyrážel do Čelákovic, mé rozechvění se nijak nelišilo od rozechvění budoucího školáčka, který 1. září s rodiči vyráží poprvé do školy:-) Věřím tomu, že i ostatní účastníci závodu na tom nebyli jinak, takže klid v depu, který je z obrázku patrný, byl ve skutečnosti jen zdánlivý.
Startovní pole pak bylo docela pestré - tvořily ho 2 modely poháněné spalovacím motorem …

… jeden mírně “vytuněný” model Thunder Tiger Ducati 999R…
… a 4 více nebo méně “vytuněné” modely PH Design PH 08

Závodu se tedy zúčastnilo celkem 7 modelů, přičemž díky jednomu modelu ze Slovenska lze označit první závod ze série závodů RC Moto GP Čelákovice 2008 závodem mezinárodním.
Přestože jsem byl na jednom z diskuzních fór upozorněn, že Čelákovická série závodů RC modelů motocyklů 1/5 není v Česku historicky první, nepodařilo se mi kontaktovat žádného pamětníka, natožpak někoho z organizátorů závodů, které historicky předcházely Čelákovické sérii, a tak nezbylo, než začít od absolutní nuly a v průběhu závodu postupně odlaďovat teoretické představy o organizaci takového závodu. Jako velice rozumné opatření se ukázalo spojení závodu RC modelů motocyklů se závodem RC driftu. Jeho účastníci si za odměnu pak užili kupu legrace i vzrušení v roli nahazovačů.

Relativně delší přestávky mezi jednotlivými jízdami, tj. při čekání na uvolnění časomíry “driftaři”, ubíhaly velmi rychle. Byla to pro účastníky závodu absolutně první možnost popovídat si a předat si vzájemně zkušenosti “motorkářů” jinak než na internetové diskuzi. A to dokonce hned “mezinárodně”, takže nám bylo občas málem líto přetrhnout načatý hovor a vyrazit na trať:-)
Pavel Holub se ujal role startéra a v rozumném časovém odstupu vypouštěl jednotlivé modely na trať, aby jako poslední vypustil i svůj model a stal se tak řadovým závodníkem.
Z počátku tedy měl každý z účastníků závodu dost prostoru pro svůj styl jízdy a možnost projíždět trať, jako by na ní byl sám.
Rozdílná výkonnost závodníků ale velmi rychle začala závodní pole zahušťovat …
… takže atraktivní souboje “model na model” na sebe nenechaly dlouho čekat


Nechyběly ani divoce vypadající kolize.
Při jedné z nich přišel tento model o hlavu jezdce, což se ukázalo jako výhoda, protože se bezhlavě vrhal do všech nástrah a nebezpečenství trati, takže nakonec zvítězil!:-D Myslím ale, že sebelepší povídání nedokáže lépe vyjádřit dramatičnost závodu, než videozáznam - zkuste to posoudit
Minuta ticha vděčného majitele nad torzem modelu … V hlavě se mu již ale rodí podoba jezdce nového

Dovolte mi malou osobní poznámku nad touto fotografií, která ve mně vyvolává příjemnou směsici nostalgie a úsměvného dojetí. Jsem šťastný, že jsem mohl zažít, a především prožít úplně první rozjížďku. Je totiž známá věc, že člověku nejvíce “uvízne pod kůží” to, co bylo absolutně poprvé, a pak už jen to, co bylo absolutně naposledy. A je obrovský rozdíl mezi tím, když své “poprvé” prožívá člověk sám v kolektivu, který který již ví, “o co jde”, a tím, když se jedná o “objevování neznámého” celým kolektivem - tehdy se totiž ten prožitek násobí (ne-li umocňuje) jeho vzájemným sdílením. Nemohu mluvit za ostatní zúčastněné (a tím mám na mysli nejenom závodníky, ale i nahazovače a diváky z řad “driftařů”), nicméně jsem přesvědčený, že i když u většiny z nich vzpomínka na první rozjížďku rychle vyprchala, přebita dalšími zážitky toho dne, v mnohých, stejně jako ve mně, přežívá stále jako sladkobolně nostalgický nedefinovatelný pocit něčeho, co už se nikdy nezopakuje … :-) Protože jakkoli se na pohled další rozjížďky od té první nelišily, jeden velký rozdíl zůstal - už jsme všichni “věděli”, co nás čeká:-) Nejenom, že nahazovači již věděli, jak model uchopit, i jak ho poslat dál na trať, aniž by hned znovu spadnul, nejenom, že my závodníci jsme např. alespoň “tušili”, co se bude dít, až se náš model opře při souboji bokem o bok modelu soupeře, ale především jsme v sobě měli všichni již uloženu kupu dalších maličkostí, které člověk vnímá jen podvědomě a které jsme posbírali, aniž jsme si toho vlastně všimli, v průběhu první rozjížďky … OSUD mě obdařil velkou dávkou empatie, takže jsem byl na samém počátku rozjížďky zahlcený vnímáním vzedmuté hladiny kolektivního údivu, překvapení i nadšení, že jsem si nevšiml, jak Pavel vypouští můj model. Na obrázku je patrné jeho “zoufalství” z marné snahy udělit modelu další pohyb nejenom pohledem, ale i energií vyzařovanou prsty pravé ruky:-) Teprve jeho jadrná poznámka mě probrala z mého somnambulního stavu a já na druhý pokus vyrazil na trať:-D

Závěrečné rozdílení cen bylo již jen příjemnou pomyslnou třešinkou na dortu …
Věční rivalové:-) Co se jim asi honí hlavou? Nejspíš: “Tak který z pohárů je ten můj?!:-D

Ceny jsou rozdány, a tak … Nashledanou v neděli 22.6.2008!

A na závěr ještě pár fotografií, které se do mého povídání nevešly:-)