Jaká byla cesta

na Mistrovství světa RC modelů motocyklů 2009 - Lipsko
(RC-Bike Worldchampionship 2009 Leipzig)

Jak píši v úvodu tohoto bloku příspěvků od samého počátku to byl Pavel Holub, který byl hnacím motorem nejenom v praktické propagaci RC motocyklového sportu a organizátorem RC MOTO GP Čelákovice, ale nebýt Pavla Holuba, nebylo by ani naší účasti na MS, mj. byl to on, kdo sehnal nesehnatelné, tj. zapůjčení obytného automobilu - pro nezasvěcené dodávám, že na dobu prázdnin se obytné automobily zamlouvají pomalu rok předem, takže naše představa, že bude stačit zamluvit si ho cca měsíc předem se ukázala jako velice naivní :-D
Mám rád protimluvy, stejně jako názvy nebo větná spojení nesoucí v sobě skrytou informaci, která je ve faktickém rozporu s jejich mluvnickým významem. A tak není divu, že mě nad touhle fotkou naší čtveřice napadlo přirovnání se třemi mušketýry - málomluvný vůdčí Athos (Pavel), krapek prostoduchý (v jedné z nespočetných situací, kterými jsem nezamýšleně bavil své okolí, jsem i přes upozornění Pavla nedokázal objevit zjevnou závadu na svém modelu - a tak podobně jako v akčních filmech americké provenience, když agenti s pistolemi obouruč uchopenými v předpažených pažích jak pronikají do jednotlivých místností postupně dramaticky hlásí: “čisto”, “čisto”, “čisto”, pobaveně hlásili kolegové kolem našeho stolu, jak si postupně prohlíželi můj model: “vidím”, “vidím”, “vidím”. Jen já stále neviděl nic a, byť s jistou dávkou nervozity, byl odhodlaný se vydat na dráhu :-D) dobromyslný Portos (já), tak trochu tajuplný, s nezbytnou dávkou sarkastického humoru a vždy galantní k ženám Aramis (Pepíno) a ten čtvrtý, co tmelí celý kolektiv, d’Artagnan (Zdenda) :-)
Podle původního plánu jsme se měli ve středu u Pavla nachystat tak, abychom ve čtvrtek brzy ráno vyrazili, při tom nás ale napadl ten šťastný nápad, že je nesmysl trávit noc každý doma, když ji můžeme společně strávit na cestě a získat tak den pobytu na dráze k dobru.

A tak ve středu 29.7.2009 ve 22:00 jsme naposledy zkontrolovali modely v jejich nových “přepravních boxech”, které nám nabídl náš obytný automobil, Pavel zadal do palubní navigace GSM souřadnice klubu MRC Leipzig e. V. a pod jejím elektronickým vedením jsme vyrazili na cestu.
Ještě jsme ani nevyjeli a já už se pustil do budování svého “tiskového střediska” :-)
Celá cesta se pak nesla v příjemném duchu - Pavel řídil, já využíval poslední okamžiky připojení k internetu na území České republiky, kolísajícího podle toho, kudy jsme právě jeli, pro vytváření online zpravodajství, a Pepíno se Zdendou užívali jedné z mnoha radostí, které život přináší :-)

V souvislosti s cestou si neodpustím drobnou osobní poznámku. Byla to má první zahraniční cesta od okamžiku, kdy jsme se stali součástí EU, a tak jako pamětník devizových příslibů, výjezdních doložek a celních prohlášení v dobách “socialismu”, i pro mě depresivních hraničních přejezdů mezi Českou a Slovenskou republikou po roce 1993, jsem byl o to více příjemně fascinován skutečností, že jen změna jazyka na informačních tabulí na dálnici signalizovala, že jsme překročili hranice :-)
Následující popis toho, co nás potkalo po příjezdu do Lipska, velice úzce souvisí s mým zamyšlením o tom, “jak se ze světa vytrácí fortel”, které už léta nosím v hlavě a kterému snad někdy v dohledné době dám i literární podobu :-) Nevím jak vy, ale mně je tak trochu smutno z toho, že i když s motorovým vyžínačem, resp. křovinořezem, dělám stejné pohyby jako s kosou, pravděpodobně již nikdy se kosou sekat trávu nenaučím. Podobně se tak trochu děsím toho, jak mi stále častěji (díky elektronickým kalkulačkám) dělá problém i malá násobilka, a v poslední době pak, co jsem začal používat GPS navigaci, ztrácím schopnost orientovat se na cestách jako dřív jen po zpaměti… Takže na vysvětlenou toho, co nejen nás (podobný problém měli i Richard Klik s Tomášem Kupilíkem, a to i navzdory faktu, že nepřijížděli uprostřed noci jako my, ale ještě za světla, v pátek večer) potkalo, je třeba se zmínit o tom, že celý areál klubu MRC Leipzig je umístěný v průmyslové zóně, a to, jak je patrné z mapy, v těsné blízkosti dálnice. Zvětšit mapu V dobách mého studia na vysoké škole digitální doba teprve začínala, k výpočtům jsme směli používat jen logaritmické pravítko (což zas tolik nevadilo, protože elektronické kalkulačky byly velkou vzácností a v podstatě je nebylo možno získat jinak než pašováním), a v republice bylo jen několik obrovských sálových počítačů, z nichž jeden byl i na naší škole, takže jsme měli seminář “základy programování”. Díky němu od té doby vím tu nejzákladnější informaci v oblasti IT, a to, že počítač je geniální blbec :-D Co ho člověk (programátor) nenaučí, s tím si neví rady :-) A tak, když tomu geniálnímu blbci, který poháněl naši navigaci, udělala čáru přes rozpočet uzavírka ulice těsně před odbočkou k areálu MRC klubu, byl nucen najít vhodnou objízdnou trasu. A ten blbec, lhosteno, že geniální, nás pak proháněl po dálničních obchvatech kolem Lipska, abychom vždy skončili na stejném místě zdánlivě kdesi mezi poli. Naštěstí se Pavel včas na navigaci naštval a podobně jako kosmonauté, netuším už, která to byla výprava raketoplánu, kteří místo mechanického ramene, uchopili v kosmickém prostoru potřebné součásti “do teplejch” a nasunuli je vlastníma rukama, kam bylo třeba, nás vlastním orientačním smyslem dopravil až k bráně kempu, který je součástí celého areálu MRC klubu :-)