Online zpravodajství


z Mistrovství světa RC modelů motocyklů 2009 - Lipsko
(RC-Bike Worldchampionship 2009 Leipzig)

 
 


Omlouvám se za bombastické tvrzení, že to, co vzniká na této stránce, je online zpravodajství, ale je mou ctižádostí umístit sem, počínaje čtvrtkem 30.7., minimálně jednou denně stručný popis toho, co se dělo jak v Česko-Slovenském táboře (Česko budou reprezentovat 4 aktivní účastníci a Slovensko jeden, přičemž dohromady v každé kategorii budou závodit dva z nás), tak na dráze.

A protože je přede mnou příliš neznámých, z nichž ta nejpodstatnější je, že nevím, jaké to bude s možností připojení se v místě konání k internetu, rozhodl jsem se nebrat s sebou noťasa a zpravodajství realizovat stejně, jako se to dělávalo v dobách mého mládí - mnou sepsaný text zatelefonuji synovi, který ho přepíše sem :-)

Informaci o tom pak ještě rozešle pomocí rss kanálu.




Leč, máš-li kapičku štěstí, kapku pokakanýho štěstíčka…. (neděle 2.8.2009)

Ale, když ho nemáš, máš prostě smůlu :-) A přesně tohle potkalo nás. Den začal dobře, Pepíno začínal hned v prvním jízdě, kterým bylo subfinále 1/32 superbiků, a podařilo se mu udržet se na 3. postupovém místě s tím, že 4. v pořadí “nadělil” 3 kola! A to i navzdory nahazovači na postu 7 (jako na potvoru ze 3 pádů, upadl Pepíno 2x právě tam). Přiznám se, že mě včera večer překvapila na rozpravě divoká diskuze o z mého pohledu naprosté samozřejmosti, že nahazovači (marshalls - jsou jimi klasicky piloti z předchozí jízdy) nemají nikomu nadržovat, ani nikoho poškozovat, prostě jen co nejrychleji upadlý model nahodit. Teprve díky dnešnímu dni vím, jak jsem byl naivní - mistrovství světa probouzí národnostní vášně:-D Zpomalená baletní etuda některých nahazovačů vůči “cizím” modelům na téma “rychle nahazuji, ale s rozmyslem” by stála za nafilmování. Bohužel tento prvek nám byl osudný v Subfinale 1/16 A, kam Pepíno postoupil za Pavlem Holubem, což byl okamžik, od kterého se od nás štěstí odvrátilo:-(

Podobně jako ve čtvrtek kombinace pádu modelu nešťastně uprostřed dráhy a pomalé reakce nahazovače způsobily náraz soupeře takového rázu, že Pavel pro následnou technickou závadu musel odstoupit hned po 1. kole:-( a Pepíno, který se dlouhou dobu držel na 4 místě a blížil se místu 3. postupovému, jindy nevýznamným, drobným pádem dokončil před tím načaté, ztratil akumulátor a bylo po nadějích.

Pokud jde o mně, když jsem viděl, jak v Subfinále 1/8 B Stocků končí řada závodníků díky svým pilotním chybám, takže postoupili v podstatě jen ti, co se udrželi na dráze, dával jsem si naději. Bohužel v mém Subfinále 1/8 A Stocků byli všichni piloti šikovní, takže i když jsem dosáhnul svého rekordu a najel 13 kol, s výjimkou prvního, který najel 14, najeli, kromě jediného, 13 kol i ostatní, jenomže rychleji než já, takže jsem “udržel” 5. místo, na kterém jsem do jízdy vstupoval. Nicméně díky rozlosování jsem s výkonem, se kterým bych v Subfinále B postupoval z druhého místa, svou účast na mistrovství ukončil. Sice spokojený se svým dnešním výkonem, ale smutný, že už se na té krásné dráze nesvezu:-) Pro úplnost dodávám, že kdybych postoupil a svůj výkon si ani nezlepšil, ocitl bych se na 27. místě!:-)

Pavlovi Hanzelovi jsem opět dělal mechanika, tentokráte ve spolupráci se Zdeňkem Hanzlíkem, protože se jelo na 20 minut a bylo třeba v půli tankovat. Příčinou Pavlova nepostupu byla jeho nevyježděnost, pokud pomineme šílený třas obou rukou, bušení srdce a podlamující se kolena, které jsme si prožili všichni na empairu (snad kromě Pavla Holuba, který byl prostoupený zlobou na Osud, který mu nedopřál rozbitím jeho modelu předvést to, co dovede) - mistrovství světa s sebou nese přímo infarktové stavy:-D

Ani Drahomíru Čevelovi se smůla dnes nevyhnula - ani v jedné z kategorii pro technickou závadu své Subfinále nedokončil.

Takže teď se už věnujeme s ostatními vychutnávání jízdy těch, co to umí o trošku lépe, než my:-D A věřte mi, že je se na co koukat:-)

Konečné výsledky:
Spalováky (osmnáct účastníků) patnáctý Hanzel, sedmnáctý Čevela
stock (čtyřicet účastníků) třicátý šestý Cinger, čtyřicátý Čevela
superbike (šedesát čtyři účastníků) padesátý šestý Dušánek, padesátý devátý Holub.

Poznámka: Budu se tomu věnovat v podrobném rozboru, ale teď považuji za nutné zdůraznit, že oproti ostatním účastníkům, kteří se jízdě RC modelu motocyklu na podobně rychlých a rozlehlých tratích jako ta v Lipsku věnují řadu let (špičky 10 - 15 let), my jsme začali závodit v Čelákovicích teprve loňský rok a na takovéto trati jsme se ocitli poprvé, přičemž na seznámení s tratí a získání alespoň náznaku vyježděnosti jsme měli jenom pár hodin času. Naše výkony přesto odpovídaly výkonům těch, ku kterým byl Osud vstřícnější a kteří se umístili na špici poslední třetiny závodního pole.

A jako anonci toho, co vás v podrobných reportážích čeká, nabízím namátkou vybrané dva snímky:-)
 
 

 



A jde do tuhého. (sobota 1.8.2009)

Dnešek byl dnem Zdeňka Hanzlíka jako hlavního mechanika, protože zdejší dráha umožňuje modelům dosahovat rychlostí, o kterých se nám na čelákovické dráze nemůže ani snít. Vyšší rychlosti ale znamenají i fatálnější pády, kotrmelce a srážky - své o tom vím já, když mě coby nahazovače v plné rychlosti napálil čísi model do kotníku, své o tom ale vědí i oba Pavlové stejně jako Pepíno. Pavel Hanzel dnes mimo jiné zničil “nezničitelnou” pružící jednotku zadního kola. Pavel Holub přišel díky utržení tlumiče ve své nejlepší zajeté rozjížďce (dosáhl v ní jedeno z nejrychleji projetých kol celého mistrovství světa) o výrazně lepší umístění. A to nemluvím o čtvrtku, kdy Pavel Holub i Pepíno měli smůlu, že jim v úvodu dne soupeři doslova rozstřelili jejich modely, takže oba lepili svá uhlíková šasí a čekali až zaschnou. Takže zatímco já měl štěstí že nikdo můj model výrazněji nepoškodil a mohl jsem se věnovat nastavování a především se do značné míry vyjezdit, oni se k tomu dostávali až v době, kdy organizátoři začali pobyt na dráze omezovat.

K tomu jen stručnou poznámku, kterou rozvedu v podrobné reportáži. Ukazuje se, že jakkoli bylo naše rozhodnutí vyrazit již ve středu večer šťastné, bylo nedostatečné. Jak se dozvídáme, většina účastníků trávila na dráze několik dnů a závodní stáje Thunder Tiger a Nuoa Favor údajně dokonce 14 dnů před zahájením mistrovství. A tak zatímco já, tím že nemohu na dráhu jindy než při závodních jízdách, ztrácím svou vyježděnost, ostatní, včetně Pavla Hanzela který dorazil až na “organizované” tréninky, ji pomalu získávají. Ale bohužel velmi pomalu.

Ale zpátky ke Zdendovi, který měl dneska plné ruce práce nejenom s lepením, údržbou modelů i funkcí mechanika při závodních rozjížďkách. Dokonce ani to, že včera večer dorazili Richard Klik s Tomášem Kupilíkem jako další mechanici, mu moc na práci neubralo. Je třeba mu složit oficiální hold, protože jak se ukazuje, ne každý zvládá nároky této vlastně neviditelné práce, bez které bychom se ale neobešli. Konec konců fakt, že Tomáš dnes večer raději odjel vlakem o tom vypovídá své :-) Pokud jde o dění na trati, dosáhli jsme toho, že se naše modely začaly chovat obdobně ostatním, ale chybí nám již zmíněná vyježděnost. Takže zatímco já s bídou dokázal obhájit pořadí s kterým jsem ráno nastupoval, Pavel i Pepíno se vždy na počátku rozjížděk drželi na čele, obvykle díky nějaké pilotní chybě v důsledku nevyježděnosti nebo technické závadě v důsledku nedoladěnosti modelu si sice polepšili, ale ne tolik, jak by mohli :-(

Výsledky se kterými nastupujeme zítra:
Spalováky (osmnáct účastníků) třináctý Čevela, osmnáctý Hanzel
stock (čtyřicet účastníků) třicátý čtvrtý Čevela, třicátý sedmý Cinger
superbike (šedesát čtyři účastníků) čtyřicátý devátý Holub, padesátý sedmý Dušánek.




Tak to konečně začalo! (pátek 31.7.2009)

Mám-li charakterizovat stručně dnešní den, pak nejlépe ho vystihuje zvolání: “Konečně uklidnění!” Ještě ráno platilo o dění na dráze to, co jsem popisoval včera. Po deváté hodině se ale ujali organizace organizátoři a na dráhu byli připouštěni na patnáct minut vždy účastníci jedné z kategorií. Přičemž již začali i měřit rychlost jednotlivých modelů, takže ve 13:00 kdy začaly skutečně měřené tréninky jsme byli rozřazeni do skupin dle předpokládané výkonnosti. Celé odpoledne jsme opět hledali, a to včetně mě, optimální nastavení našich modelů. Takže i já se v jednu chvíli ocitl v situaci, kdy mi model nezatáčel :-D V průběhu dopoledne také probíhala přejímka strojů - jak se ukázalo dokázal jsem více méně odhadem nastavit hmotnost svého modelu tak, že jsem ho nemusel ani přivažovat, ale ani závaží ubírat :-) Ve 13:00 jsme odevzdali vysílačky na empire a náhle jsme byli odkázáni jen na okamžiky našich tréninků (celkem dva na každou z kategorii). Pavel Hanzel (Slovensko) jel ve druhé skupině spalováků a já mu dělal mechanika. Já pak byl v šesté skupině, poslední “stockové”. Díky své jízdě v duchu doktora v podání pana Hrušinského z Vesničky mé střediskové jako předposlední. To je třicátý devátý ze čtyřiceti. O místo přede mnou Drahomír Čevela. V superbicích pak Pavel Holub začínal ze čtyřicátého prvního místa a Pepíno z místa padesátého pátého. Čas mezi jednotlivými měřenými tréninky jsme využili k obhlídce závodiště (tedy konkurence) a nákupu náhradních dílů bez nutnosti objednávat přes internet a platit poštovné. To co jsme viděli nemá smysl popisovat, některé z poznatků jsme hned aplikovali na své modely (setup na tuto dráhu je velice odlišný od setupu na Čelákovickou dráhu) a jakmile se vrátíme dám na web obrázky i toho ostatního. Nelze se ale nezmínit o novém modelu Thunder Tiger. Jak nemám rád bombastická slova nedokáži utlumit své nadšení, takže konstatuji: JE TO BOMBA! :-)

V osmnáct hodin proběhlo slavnostní zahájení a teď začíná slavnostní večer tím, že se po dráze prohání modely aut 1/5, motocyklů 1/4 a nad tím se vznáší velké modely vrtulníků, zatímco v kempu hraje kapela a mimo jiné se i na rožni otáčí selátko. Zítra tedy už půjde do tuhého.

Na závěr pro pořádek uvádím z jakých pozic nastupujeme:
Spalováky (osmnáct účastníků) šestnáctý Čevela, sedmnáctý Hanzel
Stock (čtyřicet účastníků) třicátý šestý Čevela, třicátý sedmý Cinger
Superbike (šedesát čtyři účastníků) čtyřicátý osmý Holub, šedesátý druhý Dušánek.




Den D - 1 (čtvrtek 30.7.2009)

Mohu-li mluvit za sebe, tak pocity které mi dnešek přináší je radost :-) Mám-li mluvit za ostatní členy Česko-Slovenské výpravy, tak jim dnešek přináší radost :-D Ale začněme od počátku.

Do kempu, který je v těsném sousedství dráhy, jsme dorazili před třetí hodinou. Jako nejstarší z české části jsem byl určen za benjamínka výpravy a - jelikož jsem měl na střední škole volitelný jazyk němčinu - současně i jejím mluvčím. Když jakýsi člověk, který se vydával za organizátora, zaslechl mou lámanou němčinu a uviděl děs v mých očích při své drnčivé odpovědi řekl jen “Morgen” a rychle opustil přeplněný kemp. Zaparkovali jsme vůz těsně před branou a uložili se ke spánku. Tento akt, kdy se interiér vozu změnil v jedno kaskádovité lůžko, by si zasloužil samostatný příspěvek, a tak o něm teď pomlčím :-D

Ráno se situace ze strany organizátorů nezměnila - tj. nebylo nikoho u koho bych se mohl domluvit kde zaparkovat a především kde se připojit na 220V. Takže jsem byl, opět coby benjamínek-senior, pověřen zajištěním zmiňovaného. Jelikož jsem našel jednu volnou zásuvku v dosahu našeho vozu připojil jsem ho, kteroužto situaci jsme legalizovali v průběhu dne při registraci a platbě za kemp :-D

Po stručné snídani a neméně stručné ranní hygieně jsme s ostatními účastníky vyrazili na dráhu. Dlužno podotknout, že druhá část české výpravy zajistila důstojný prostor v depu v těsné blízkosti podnikové stáje Nuora Faor. Když jsme zahlédli jak je dráha rozlehlá (zhruba plocha dvou čelákovických drah) poklesly nám čelisti, a když jsme zahlédli co na dráze předvádějí některé modely vykloubily se navíc z pantů :-D Další šok následoval když jsme se sami začali pokoušet prohánět modely po dráze. Všechny nás prostoupila deprese a myšlenka: “Co tady děláme?!” Ale od toho okamžiku jsem se začal dost od ostatních členů výpravy (a to i Pavla Hanzela ze Slovenska, který dorazil odpoledne) odlišovat. Zatímco já po dvaceti průjezdech dráhu začal dráhu vychutnávat (je skutečně úžasná, nabízí rychlou jízdu plynulými oblouky), ostatní začali hledat nastavení modelů tak aby jim zatáčely. Ukázalo se, že můj odhad že mé “ruce” nemají na to zvládnout rychlou jízdu superbajků byl správný. A tak jsem mohl naplno vychutnávat radost ze sice pomalé, ale plynulé jízdy - zvláště střední část s příjemným esíčkem a následnou klopenou vracečkou, která se dá jet celá pod plynem je plná euforií :-) Je samozřejmé, že i ostatní členové výpravy na konci dne našli potřebný setup :-) Navíc Pepíno i Pavel Holub byli sestřeleni ostatními trénující tak, že poškození jejich modelu bylo natolik fatální, že Zdenda jako mechanik výpravy měl co dělat - dokonce došlo u obou i na vyřezávání uhlíku a lepení ulomených částí. Já sám jsem pak měl velký problém, kdy jsem díky školácké chybě na dráze z trávy ztratil hnací řetěz. Naštěstí se mi ho podařilo po cca pěti minutách nalézt :-D

Jinak to co se děje na dráze je v podstatě nesdělitelné žádným způsobem, dokonce ani filmem. Snad jen, že Jan Špáta by dokázal svým dokumentem vyjádřit emocionální zážitek, který dění na dráze nabízí :-) Už jen vizuální dojem je fascinující - představte si, jak se po dráze neustále prohání zhruba dvě desítky modelů, přičemž většina z nich pokořuje fyzikální zákony, za což každou chvíli některý z nich platí divokými kotrmelci. Navíc vysoká hustota modelů na dráze způsobuje, že každou chvíli hrozí srážka a každou druhou nebo třetí chvíli taky ke srážkám skutečně dochází. Po dráze se pak neustále pohybuje řada lidí, kteří modely popadané po dráze i v její těsné blízkosti uvádějí znovu do pohybu. Tento vizuální dojem pak korunuje akustická kulisa - svistot střídavých elektrických motorů je dokonale přehlušen neustávajícím kvílivým zvukem malých spalovacích modelářských motorů (jen jeden čtyřtakt tolik nekvílí). Do toho každou chvíli zaznívá praskot lexanu v důsledku karambolů modelů, a tomu všemu pak dominuje Italština přesně taková, jakou ji známe z filmů například Federica Felliniho :-)

V průběhu dne nám docházeli stejné SMSky, za které všem děkujeme. Zítra dopoledne nás čeká ještě volný trénink a odpoledne pak tréninky měřené.




Den D -2 (středa 29.7.2009)

Dnešek měl být pro nás dnem příprav. Hodlali jsme v klidu naložit věci do auta, abychom zítra brzy ráno mohli bez zdržení vyrazit …

Pro mě ale byl dnešek pokračováním dnů katastrof, protože jsem hodlal dokončit přípravu modelu, které jsem se nemohl věnovat z důvodu obnovy zahradního bazénu na chatě. Dopoledne jsem vyrazil z chaty, kde jsem zanechal ženu, dceru a dvě vnoučata. Jen jsem dorazil do Prahy, vyměnil si peníze, vyrušil mě dramatický telefonát, že na chatě je vyplavený sklep:-D

Ponechal jsem na kamarádech, aby naložili i moje věci, které jsem cestou na chatu předal Zdendovi a při záchraně sklepa průběžně dostříkával karoserii. Na chatě mě zase zastihnul telefonát, zda jsem schopen vyrazit již dnes ve 22 hodin.

A tak s karoserií ještě mokrou jsem naskočil do auta a vyrazil do Čelákovic. Tam mě čekalo krásné auto i krásní lidé (protože Zdenda, když se nevzteká, je příjemný, veselý člověk:-D). Model umístil Pavel do “depa” a mohli jsme vyrazit.

Okamžitě jsem obsadil místo u stolu a pustil se do tvorby tohoto stručného reportu, abych využil ještě porytí České republiky signálem a zprostředkoval vám i pár vizuálních dojmů:-)





Co je nového u kamarádů:

MoNaKo - MOdelařina NA KOleně
MoNaKo - veškeré informace (nejen) o modelech lodí
RC.305
RC.305 - stránky věnované RC autům, scale a expedicím.