Jak jsme závodili


na Mistrovství světa RC modelů motocyklů 2009 - Lipsko
(RC-Bike Worldchampionship 2009 Leipzig)

 
 

 
Jakkoli našim hlavním cílem bylo získat co nejvíce informací, troufám si tvrdit, že jsme sobě ani RC motocyklovému modelářství v Česku a Slovensku ostudu neudělali. Zvlášť uvážíme-li, že oproti ostatním účastníkům, kteří se jízdě RC modelu motocyklu na podobně rychlých a rozlehlých tratích jako ta v Lipsku věnují řadu let (špičky 10 i 15 let), my jsme začali závodit v Čelákovicích teprve loňský rok a na takovéto rozlehlé trati jsme se ocitli poprvé, přičemž na seznámení s ní a získání alespoň náznaku vyježděnosti jsme měli jenom pár hodin času.
 
Naše výkony se lepšily jízdu od jízdy, a kdyby nám alespoň trošku přálo i štěstí, mohla být naše umístění výrazně lepší :-)
 
 
 
I když, pokud jde o mě, pro kterého by MS mohlo skončit okamžikem, kdy skončil volný trénink, tak já si nemohu, jak o tom píši v povídání o tom, jak jsme ténovali, na svou dávku pravého štěstí (moje duše šla z plusu do plusu!:-D) a nefalšované radosti stěžovat.
 

 
Zatímco já jsem si téměř celý čtvrtek slastně kroužil po okruhu a nadšeně a bez následků zkoušel, co mi moje ruce “dovolí”, oba, Pavel i Pepíno, se díky smůle, která je potkala, nezaviněně ocitli ve stejné situaci jako Pavel Hanzel, který dorazil až ve čtvrtek večer:-(
 
Jestliže totiž ve čtvrtek bylo možno provedenou změnu nastavení neprodleně otestovat několika průjezdy po dráze, ev. provést hned další korekci a tu opět bez dlouhého čekání testovat, pak páteční organizovaný a následně měřené tréninky (tj 15 minutové svezení se za danou kategorii s cca hodinovými přestávkami) už moc prostoru nedávaly ani pro vyježdění se, natož pak pro setup modelu. A od pátečního večera už po celou zbylou dobu mistrovství pořadatelé nikoho ze závodníků s jeho modelem na trať nepustili:-( Kromě jeho závodní jízdy, samozřejmě:-D
 

Když v povídání o volném tréninku tvrdím, že patřil mezi mé nejsilnější dojmy z celého MS, pak tím druhým byly pocity na empairu (především při nedělních subfinálových jízdách), které byly během té krátké několikaminutové chvilky mnohonásobně intenzivnější:-)
 
Rozdíl mezi pocity z volného tréninku a z subfinále se dá přirovnat k rozdílu mezi příjemným posezením u táboráku, který hřeje tak akorát a možnosti z blízka pozorovat právě vybouchnuvší sopku z těsné blízkosti:-)
 
Také na empairu, zvláště v okamžicích, kdy se váš model pohybuje na hranici postupu do dalšího subfinále, jde o zdraví, ne-li o život!:-D Šílený třas obou rukou, bušení srdce a podlamující se kolena jsme si, jak se zdá, prožili v neděli všichni:-)
 
Potvrdil mi to Pavel Hanzel, kterému jsem dělal mechanika, když ve svém subfinále proháněl svůj krásný model po trati.

 

 
Zažil jsem to i já, když jsem se ve svém subfinále držel svým modelem krok s dalšími třemi, takže se mezi námi rozhodovalo, kdo z nás se umístí na 2. a na 3. místě, ze kterých se postupovalo do dalšího subfinále, a zoufale jsem se soustředil na to, aby můj model neupadnul, což se mi podařilo a já dosaženými 13 koly dosáhl svého rekordu.
 
Bohužel i ostatní tři piloti, oproti předchozímu subfinále udrželi své modely na trati a dosáhli také 13 kol, jen s lepšími časy, než já. Přitom s tímto svým výkonem bych s převahou v předchozím subfinále postupoval z druhého místa, přičemž kdybych postoupil a svůj výkon si už nezlepšil, ocitl bych se na 27. místě!:-)
 

 

Nejvíce si ale těch pocitů užil Pepíno, kterému se podařilo postoupit z jeho prvního subfinále do dalšího.
 
Vím o tom své, dělal jsem mu mechanika, sledoval časomíru a neustále ho vybízel ke klidu (protože on v předchozích jízdách vždy skončil v okamžiku, kdy místo soustředění se na udržení dosažené pozice v něm obvykle náhle “bouchly saze” a on šel obvykle na konci zadní rovinky pozdě na brzdy, model mu padnul, to ho rozhodilo, a už se nevzpamatoval) a prožíval jeho pocity jen o trošku méně intenzivní:-)
 
Díky tomu, že tentokráte své nervy udržel na uzdě, s dostatečnou převahou postoupil do subfinále, ve kterém se na empairu sešel s Pavlem
 
V něm se dlouhou dobu držel na 4. místě a blížil se ke 3., postupovému, když ho vyřadilo dokončení defektu, který skrytě probíhal od srážky s jedním z modelů na počátku subfinále:-(

 

A tak snad jen Pavel byl těchto pocitů ušetřen, protože mu soupeři díky nepozornosti nahazovačky “rozstřelili” model tak brzy, že musel odstoupit hned po odjetí 1. kola, aniž by předvedl, co umí, takže místo “roztřesení” ho spíš prostoupil vztek…
 
Nejhůře se pak Osud zachoval k Drahomíru Čevelovi, který ani jednu subfinálovou jízdu nedokončil pro technické závady svých modelů:-(

 
 
Konečné výsledky jsou dohledatelné na internetu
 
My jsme oficiálně skončili následovně:
 
nitro (18. účastníků) - 15. Hanzel, 17. Čevela, stock (40 účastníků) 36. Cinger, 40. Čevela, superbike (64 účastníků) - 56. Dušánek, 59. Holub.
 
Abych eliminoval vliv neobjektivity vylučovacího systému, kdy o pořadí kromě výkonu pilota rozhoduje jako u Pavla Hanzela jeho příliš krátké seznámení se s dráhou a jako u Pavla Holuba a Drahomíra Čevely v nemalé míře i náhoda, porovnal jsem piloty dle jejich dosaženého nejrychlejšího průjezdu jednoho okruhu:
 
nitro - 7. Hanzel, 18. Čevela, stock - 36. Cinger, 38. Čevela, superbike - 45. Holub, 58. Dušánek.
 

 

18.8.2009


Co je nového u kamarádů:

MoNaKo - MOdelařina NA KOleně
MoNaKo - veškeré informace (nejen) o modelech lodí
RC.305
RC.305 - stránky věnované RC autům, scale a expedicím.