|
Nicméně po té, co jsme se zaregistrovali a zaplatili i pobyt v kempu, zapasoval nás správce kempu systémem “škatule, škatule hejbejte se” na druhou stranu plotu k ostatním karavanům, mezi kterými se ztrácel travnatý palouček s několika stany:-)
|
|
A tak jsme to doháněli přes den. I když…
Z tohohle selátka jsme si toho moc neužili, protože na páteční raut jsme dorazili příliš pozdě, takže na švédské tabuli z něj zbyla jen šťáva a na pár talířích nějaká zelenina:-)
Nezbylo nám, než gastronomické zážitky nahradit zážitky uměleckými:-D
|
|
Miluji momenty (stejně jako momenty:-D), které nabízí všímavému člověku důvod k úsměvu. A tak je jasné, že tenhle obrázek nemohu nemilovat - bavím se tím, jak kus chleba se zeleninou, kterou my jsme pohrdli, činí nijak hubeného, drsného motorkáře v popředí lhostejným vůči sexuálnímu chtíči, který se u nás všech snažila striptérka atakovat:-D
|
|
K tomuhle striptýzu se váže ještě jedna docela roztomilá historka, o kterou se nedokáži nepodělit:-)
Chvilku před půlnocí dorazil k našemu karavanu jeden z organizátorů a když se ptal, jestli někdo z nás hovoří německy, jeho hlas i celé tělo budily dojem, že má pro nás sdělení zásadního charakteru, něco v duchu toho, že se blíží povodňová vlna, takže bude třeba kemp OKAMŽITÉ evakuovat, ale NE-NÁ-PAD-NÉ!, aby NEVZNIKLA panika…
Ujistili jsme ho, že jeho mateřština nepatří k řečem, které bychom s dostatečnou znalostí ovládali, abychom byli schopni správně dešifrovat tak důležité sdělení, které z něj vyzařovalo.
V mírném předklonu se rychle rozhlédl, ještě více se k nám sklonil a téměř zašeptal anglicky dotaz, zda je mezi námi NÉKDO, kdo je schopen domluvit se anglicky.
Of course, I am, přihlásil se Richard.
Pánovi zjevně odlehlo, napřímil se a směrem k Richardovi řekl (kvulivá pointě to píši schválně foneticky): fajf minits bifór midnajt starts striptýz.
Když odcházel, řekl jsem možná až příliš nahlas, že to mohl říci klidně rovnou německy, že tomu by přece rozuměl každý. Řekl jsem to sice česky, ale věřím, že on z mé intonace, ale nejspíš především z reakce mého okolí, vyčetl obsah mnou sděleného, takže se zarazil, jeho hlava se pomalu otočila směrem k nám, a ten pohled jeho očí, plný tiché výčitky “…jak jsem jen MOHL! znevážit jeho ochotu k tak důležitému poslání a že se na nás mohl taky klidně VYSRAT!”, který na mě vrhnul, mě ještě teď občas budí ze spaní, když se navečer přejím nějakým těžkým jídlem:-D
|
