RC modelařina před čtvrt stoletím

Střet s dogmatiky “Církve Svatého Setrvačníku”, a především pak věta “V RC modelarine delam asi 15 let a v autech neco kolem 5 let.”, kterou protistrana zdůvodňovala proč považuje můj “pohled za zcela zcestny”, dal vzniknout následující vzpomínce.
Protože já z časových důvodů s modelařinou končil zhruba před 15, 20 roky, nedalo mi to, a ponořil jsem se do svých archivů, které bohužel za tu dobu utrpěly nenávratné ztráty - svázané ročníky “Modeláře” z té doby jsem už nenašel, zůstal mi jen neuspořádaný výstřižkový archiv, pár desítek plánků a také pár zajímavých dokladů, na které jsem už zapomněl a které vám tu jako perličky předkládám. Jelikož v té době měli všichni “právo” (které bylo chápáno i zákonem jako “povinnost” - kdo neměl razítko zaměstnavatele v Občanském průkaze byl Státem vnímán jako “příživník”) na práci, peněz moc nebylo, zato většina měla v zaměstnání kupu času na své koníčky. Modelařina taková, jakou jí známe dnes (až mi vybude trochu času, naskenuji pár obrázků z katalogu 1983 firmy Robe) byla příliš drahá a mohl si jí dovolit málokdo. Proto “modelařit” tenkrát znamenalo dělat si víceméně vše sám -modelem, resp. jednotlivými jeho komponenty počínaje a elektronikou konče. Dokonce jsme se divili, jak to ty “západní” modeláře může bavit, když to celé koupí a jen s tím jezdí?!:-D A těmi našimi bohatými kolegy jsme nahlas “pohrdali”, ale v duchu jim tak trošku záviděli. Tenkrát se např. “rádio” neříkalo vysílači, ale přijímači - obé jsme si vyráběli z konkrétních součástek, tj. odporů, kondenzátorů, tranzistorů a tu a tam i nějakého toho integrovaného obvodu. Pomocí osciloskopu ladili ty správné “zuby” výstupního i přijímaného signálu, serva kupovali v NDR a dodělávali k nim servozesilovače, motory byly převážně detonační, a kdo měl “žhavíka”, to byl “král” …
Já sám si s několika kamarády vyráběl jednak soupravu čtyřkanálovou, po které mi zbyla jenom tahle skica a “trofejní” drátěná anténa z “wermachťácké” polní vysílačky …
… a dvoukanálovou pistolovou, které my tenkrát říkali “volantová” - nedávno jsem jí objevil a byla inspirována tvarem tehdy profesionálních vysílaček
Při prohledávání svého archivu jsem narazil i na povolení k provozování svých stanic, o které jsem musel dle tehdejších regulí zažádat a zaplatit poplatek 30 Kčs, a dokumenty s ním související


No a na závěr jsem si nechal pár obrázků své elektry z té doby - koupil jsem od známého stavebnici modelu auta Porsche od TAMIYI, kterou on si koupil kvůli hnací jednotce (včetně převodů a především diferenciálu, které já si znovu vyráběl). Jak jsem se tu už přiznal, nejsem maketář, a tak jsem uvítal možnost si karoserii slepit.

Servo je z NDR (stálo 74 východních marek, která měla hodnotu 3 Kčs) s dodělaným servozesilovačem. …
… uprostřed je přijímač - tenkrát jsme měli dovedenou k téměř dokonalosti technologii lepení krabiček z milimetrových desek polystyrénu, které se používaly na výstražné tabulky - tahle nejspíš původně zakazovala v lese rozdělávat oheň …
… a nad hnací jednotkou je plynulý obousmerný tyristorový regulátor, kde směr jízdy přepíná “poctivé” relé
Párkrát jsem se s tímhle autíčkem svezl, abych brzy zjistil, že mě on-roady neoslovují a chystal se na stavbu buggyny, ke které už nedošlo
Buggynky tenkrát začínaly a byly v modelařině absolutní “popelkou” - neexistovala ani literatura, ani plánky, a tak jsem si dopsal a koupil od p. Procházky z Mostu plánek jeho buggy. Ten a nepoužitý motor ENYA 19-VI, který v té době patřil k tomu nejlepšímu, co se dalo na našem trhu sehnat, mi zústaly na památku.