Moje objevené “Ameriky”

 
Zatímco v předchozím příspěvku jsem se věnoval zimnímu ježdění na skútru z hlediska jezdce, rád bych tenhle příspěvek věnoval tomuto tématu z hlediska stroje.
 
Oproti zmiňovanému příspěvku z hlediska jezdce, který jsem pojal více jako návod, od tohoto příspěvku očekávejte spíše než návod, jen pouhou inspiraci, jak je možno se ke svému skútru v rámci zimního ježdění také chovat :-)
 

Jako velmi užitečná se ukázala informace o teplotě vzduchu. Jak je patrné z obrázku, vyřešil jsem to levně a nenáročně - použil jsem bimetalový teploměr za okno, který jsem pomocí oboustranné lepící pásky a elektrikářských stahovacích pásků (”drcpásek”) připevnil k upravené levné “blikačce” na kolo a pomocí její objímky přichytil k držáku plexi štítu :-)
 
Bohužel, můj skútr HONDA SH150i při teplotách nižších než -10°C odmítal naskočit, takže v tomto případě (-14°C) nemělo smysl trápit akumulátor a ani motor jeho protáčením “na sucho” :-(
 
Věděl-li jsem, že budu potřebovat v takovém avizovaném mrazu vyjet, bylo třeba nechat skútr dostatečně dlouho prohřát ve sklepě :-)
 
Při mrazech kolem -10°C obvykle pomohlo nahradit promrzlou svíčku svíčkou ohřátou na mou tělesnou teplotu - nosil jsem jí pro ty účely ve vnitřní kapse na hrudi :-)
 

Poslední úpravu, kterou jsem pro skútr udělal, abych eliminoval vliv zimního chladu, byla výroba a aplikace této dečky na masku chladiče (motor mého skútru HONDA SH150i je chlazen kapalinou), k čemuž mě inspirovala jednak náhodně zahlédnutá diskuze na internetu, kde kdosi konstatoval, že v Itálii je “zima”, je-li okolní teplota už plus 10°C, a dále vzpomínka na doby mého mládí, kdy byly běžně k dostání podobné dečky, přesně tvarované na masky chladičů toho, kterého typu automobilu. Uvědomil jsem si totiž, že vzhledem k tomu, že nejčastěji jezdím 12,5km tam a po čase pak 12,5km zpátky, nestačí se motor mého skútru vůbec ohřát, a zvláště za mrazů tak jezdím se silně podchlazeným motorem, a to se všemi důsledky, tj. jednak vyšší spotřebou, ale i s enormním mechanickým opotřebováváním se součástek motoru, které se nestačí vlivem své teploty roztáhnout do optimálního rozměru.
 
Jak je patrné z obrázků, dokonale jsem vyplnil obsah jednoho z mnou oblíbených výroků: “Jak primitivní, ale jak účinné!”, který vyslovil ve filmu Limonádový Joe padouch Horác Badman alias Hofogo v geniálním podání Miloše Kopeckého :-D
 
Dva pláty koženky sešité rubem k sobě a k nim přišité popruhy zakončené suchými zipy. Polohu dečky fixuji protažením popruhů závěsným okem (viz. obrázek vlevo dole) a úroveň (ne)chlazení postupným namotáváním dečky na spodní popruh (viz. obrázek vpravo dole)
 

• Bohužel jsem na tenhle nápad přišel až po období maximálních mrazů, každopádně při teplotě -10°C při jízdě na dálnici se ručička teploměru pohodlně vyšplhala k prostřední rysce;
• při současných teplotách kolem +10°C se i při jízdě na dálnici ručička teploměru nevyšplhá příliš nad prostřední rysku teloměru;
• co je pro mě ale důležité, tak obvykle už po několika prvních pár minutách jízdy se ručička teploměru vyšplhá nepatrně nad spodní risku minimální provozní teploty, kde jsem dříve i při teplotách okolního vzduchu nad 0°C svou 12,5km jízdu končil, ev. při teplotách okolního vzduchu pod 0°C se ani při jízdě po dálnici ručička teploměru výše nevyšplhala. Kdežto s dečkou, lhostejno kde kolem 0°C se teplota okolního vzduchu pohybuje, svou krátkou jízdu končím s ručičkou teploměru u prostřední rysky :-)