Moje objevené “Ameriky”

Ten podtitul není ani v nejmenším přehnaný - koneckonců tenhle obrázek hovoří za vše! :-D Netuším, jak se to tvůrcům dráhy povedlo, ale na pokličkách, a to přímo hned na třech místech na dráze, měli tentokráte problémy všichni, nejenom mé mini inferno, u kterého jsem to z počátku dával za vinu mé instalaci příčných stabilizátorů a v důsledku toho změněným jízdním vlastnostem modelu.

 
Jen mému Summitu VXL byly ty pokličky lhostejné :-D
 
Stejně jako buggynám - ”desetinám”, o kterých se zmíním dále :-)

Řekl bych, že jsem si během těch tří let existence seriálu MiniOffroad Čelákovice vypěstoval docela slušnou drogovou závislost na kombinaci poskakujících modelů za současného pobytu v čelákovické Sokolovně :-)
 
Je příjemné v dnešní době plné příkazů, zákazů a složitých právních předpisů, znepřehledňovaných navíc množstvím novel, kdy sebe podrobnější písemná smlouva je jen podkladem pro smluvní strany k tomu vymyslet, jak v ní nalézt díru nebo jak jí rovnou obejít a nedodržet, ocitnout se v době mého děda (skutečně jsem ho oslovoval “děde” :-) ), kdy ústní slib, zpečetěný podáním ruky, byl nad zákon a neexistovalo ho nedodržet :-)

 
A tak jakkoli existují i jiné mini offroad závody v Praze a jejím okolí, nijak mě nelákají, protože čelákovická Sokolovna a lidé v ní jsou pro mě synonymem jistoty vzájemné tolerance a přejícnosti a zároveň společné vůle vytvářet od rána až do pozdního odpoledne pohodové prostředí :-)
 
Protože i když nikdo z nás nepouští ze zřetele, že jsme si přišli především zazávodit, tou hlavní motivací snad každého z nás je snaha a potřeba zpříjemnit pobyt v Sokolovně ostatním, a tím nepřímo i sobě samým :-)
 

 
Proto např. děti, jako modelářský “potěr”, nejsou peskovány, ani buzerovány, když z neznalosti nebo hravosti poruší pravidla nás dospělých…
 
 

 
… takže věřím, že i ony se do Sokolovny vždy těší… :-)
 

 
A mohu potvrdit, že se o to více pak snaží být platnými a prospěšnými účastníky závodu :-)

 
nebo se po dráze prohání po dráze jiné modely, než offroad v měřítku 1/16 nebo 1/18.
 
Kromě mého, výše zmíněného Traxxas SUMMITa VXL to teď byla kolegova buggyna 2WD v měřítku 1/10… :-)

 
… nebo moje 4WD “desetina” Caster Buggy SK-10A

 
Nejen v době oběda je k dispozici spartánsky útulná kuchyňka, kde kraluje správce Sokolovny…

 
… jehož jednoduché kulinářské výtvory (obvykle výborný guláš a průběžně celým dnem pak teplé uzeniny s chlebem) i celou škálu nápojů je možno konzumovat buď v družném hovoru přímo na místě…

 
… nebo se při jejich konzumaci nepřipravit o možnost ani na chvilku nepřestat pozorovat pestré dění na dráze :-)

 
To vše si jistě uvědomuje i Petr Hanák, který využil díry ve svém závodnickém kalendáři, a i když nás kvalitou své pilotáže převyšoval nejméně o třídu, přijel strávit příjemný den a, jak mi nejenom osobně potvrdil, ale bylo to především patrné z jeho jízdy, skutečně se upřimně dobře bavil :-)

 
Závod jako vždy začal rozpravou 
Slávek nás upozornil na kdeco… :-)

 
… jen o záludnosti poklic cíleně rozesetých po dráze se “zapomněl” zmínit :-D

 
Když se mé MiniInferno při prvních přejezdech poklic chovalo podobně, přičítal jsem to změněným jízdním vlastnostem v důsledku instalace obou stabilizátorů.

 
Když se ale ukázalo, že tyto problémy mají všechny modely… :-)

 
lhostejno, na jakém místě trati…

 
začal jsem i já hledat pokud možno optimální stopu :-)

 
Každopádně nahazovači měli tuto sobotu plné ruce práce! :-D

 
A tak lze bez nadsázky říci, že o poháry a medaile se zaslouženě podělili ti, kdož se nejlépe popasovali s pokličkami :-)

 
A to tak, že nejprve “čtyřkolkáři” a po nich piloti “dvoukolek”