Povídání o 2. závodu

Mini Offroad Čelákovice 2010/2011
(11.12.2010)

Věřím na Osud, ale také s ním rád diskutuji :-) A vlastně přesnější než, že věřím na Osud, je, že Osudu věřím, a to tak, že bezmezně - bývaly sice doby, kdy jsem některá Jeho rozhodnutí příjímával s nevolí, ale pokaždé se ukázalo, že Jeho rozhodnutí mi přineslo v konečném důsledku prospěch, a tak jsem to časem vzdal, a teď naopak vždy fascinovaně vnímám, jak mi Osud mou důvěru v Něj občas oplácí tím, že mi tu a tam nabídne nějakou tu “třešničku na dort” mého činění :-D Takovou typickou ukázkou je tahle fotka (bohužel ne z mé strany dostatečně technicky vydařená :-D), která už sama o sobě (bez následného dovětku) v sobě nese jisté kouzlo a současně i dynamiku. Trošku jsem se na Osud přeci jenom zlobil, když můj model vyřadil technickou závadou o možnost si pořádně zajezdit, a zároveň jsem se divil, proč ke konci vyřadil i ostatní účastníky a v inkriminované finálové jízdě ponechal jen tyhle dva. Nakonec se ale ukázalo, že Osud si jen dopřál drobnou radost tím, že vedle sebe postavil dva vítěze - juniorskou vítězku Kateřinu Ročkovou a vítězného seniora, kterým byl Pavel Holub :-)

Pro mě se, kromě postupné destrukce mých závodních modelů, celý den nesl v duchu radování se z mého vytouženého malého Summita, tj. modelu Traxxas Summit VXL 1:16. Bohužel, měřítko udávané výrobcem je poněkud zavádějící - jak je patrné z obrázků, mezi ostatními “šestnáctinami” působí Summit VXL poněkud přerostle :-) Ale když se mi na počátku dne zlámala přední spodní ramena mého Mini Inferna (už jsou na cestě ke mně nová, kovová od Atomicu :-D), zželelo se organizátorům závodu mé osoby a nechali mě výjimečně soutěžit se Summitem :-)
Jak je patrné nejenom z fotografie z rozpravy, nálada a prostředí v čelákovické Sokolovně je závod od závodu komornější a více a více rodinná :-) Bohužel tahle naše “offrouďácká” rodina dokáže jen tak tak udržovat provoz závodů (a tím nemyslím jen finanční stránku, ale i časovou a emoční investici ze strany organizátorů) na mezi rentability, a tak závod od závodu jako Damoklův meč visí ve vzduchu otázka, zda se za měsíc budeme moci opět sejít :-(
Jsem přesvědčený, že hlavní problém je v tom, že ti, kdož by účast na takovémto závodu uvítali, nejenom nevědí, že taková možnost existuje, ale dokonce ani nevědí, že by na ní svou účast uvítali! :-) Protože pouze jen ti, kdož si to na vlastní kůži vyzkoušeli, vědí, že zážitkům ze skutečného závodu se prohánění se jen tak s modelem po zahradě nebo parkovišti supermarketu vůbec nevyrovná a že takové ježdění je jen notně zředěným odvarem svezení se po skutečné závodní dráze, kdy na vás doráží modely ostatních soupeřů, a že tudíž nenabízí téměř žádný adrenalin. Navíc, umožníte-li i svým potomkům zúčastňovat se tohoto závodu, můžete tak velice pozitivně ovlivnit jejich další život!
Přitom sobotní den trávený v čelákovické Sokolovně nenabízí jen zážitky modelářské…
… ale také společensko-gastronomické…

… a v neposlední řadě je i dnem plným vzruchu a objevování doposud nepoznaného pro nejmladší účastníky :-)
Jak jsem se nejenom na svém webu již nejednou vyznal, jsem svou povahou “táta-máma”, a tak mi nezměrnou potěchu činí mj. třeba i jen sledování dětského zápalu pro věc :-)

Na druhou stranu, proč to nepřiznat :-D, možná ještě nezměrnější potěchu mi činí sledování neméně dětského (přesnější je, myslím, “klukovského”! :-D) zápalu pro věc u sebe sama i u svých dospělých vrstevníků :-)

A tak není neobvyklé, že se závodů zúčastňuje současně otec i syn nebo dcera, přičemž nic nebrání tomu, aby jim manželka nebo maminka dělala mechanika :-)
Ostatně, že v zápalu pro věc při závodění nehraje věk roli, dokonale dokladuje série fotografií aktérů v úvodu zmiňovaného “finále dvou vítězů” :-)




Sečteno a podtrženo: Od malička jsem vyznavačem pohádek, a čím jsem starší, tím je mám raději. Ne ovšem jakýchkoli pohádek, mám rád ty české, plné laskavosti a humoru, ve kterých vítězí Dobro nad Zlem. Miluji proto i pohádky Karla Čapka a Jana Drdy, a tak není divu, že si, ač ateista, občas představuji, co bude, až nebudu. A stále častěji se ve svých představách ocitám v pohádkovém Ráji, který má podobu čelákovické Sokolovny - nejenom, že si v něm mohu kdykoli pro radost zastřílet na basketbalový koš, ale především je v něm neustále natažen koberec, po kterém se vine klikatice závodní dráhy. :-) Záruku posmrtného života vám nedá nikdo, ani já ne, ale jednou měsíčně příjemně strávený den s malými RC offroady vám mohu nabídnout zcela jistě. :-) Těším se na setkání s vámi napřesrok, v sobotu 15.1.2011 :-)
Na závěr přidávám sérii fotografií ze závěrečného vyhlašování výsledků (nejprve čtyřkolky a pak 2WD) A pokud budete mít trpělivost prohlížet až do konce, přidám pár fotografií, co se mi už do vyprávění nevešly :-)