Jak jsem za 2 roky zhubnul o 30kg
Motto:
Dáte-li dítěti ráno tisícikorunu a pošlete ho, ať si koupí, co potřebuje, tak si můžete být jisti, že ho večer najdete bez věcí, které potřebuje, zato s kupou zbytečností, které nepotřebuje, se zkaženým žaludkem a bez peněz, protože je všechny utratil za mlsky, blbosti a zbytečnosti.
Dospělý člověk si naopak opravdu koupí, co potřebuje, tj. třeba náplň do propisky, a zbylé peníze si schová do budoucna nebo je dokonce rozdá potřebnějším.
| Fascinuje mě, jak málo lidí je dospělých, pokud před ně postavíte plnou mísu jídla :-) Ve světle faktu, že obézních lidí neustále přibývá, usuzuji, že to musí mít jakýsi hlubší smysl. Konec konců, i mě se více líbí ženy poněkud “oplácanější”, než ty vychrtlé :-D Do svých 27 let jsem mohl jíst kdykoli, cokoli a kolik se mi zlíbilo, aniž by na to mé tělo reagovalo zvýšením své hmotnosti, což jsem naplno využíval - býval jsem opravdu nezřízený žrout! :-D. Pak se ale ve mně cosi “popřepínalo”, mé tělo přestalo mé žroutství tolerovat a já od té doby začal neúspěšně bojovat se svým jo-jo efektem - po každém zhubnutí následoval vždy v relativně krátké době “přírustek”, který přesáhl hmotnost, na při které jsem před tím začínal “hubnout” :-D A tak, když jsem při své výšce 194cm před dvěma lety dosáhl 120kg, uvědomil jsem si, že tentokráte jde do tuhého, protože mi bylo jasné, pokud při příštím jo-jo efektu překročím tuto hmotnost, nebude již pro mě cesta zpátky, protože stejně tak, jako kupa lidí přede mnou a jistě i kupa lidí po mně, vzdám svou snahu po zhubnutí a budu již jen nekontrolovaně tloustnout… Dlužno podotknout, že mi má tloušťka vadí především při sportu - neocitnu-li se týdně alespoň tři večery v tělocvičně, cítím se nesvůj. A ono běhat a skákat 3x týdně s 30kg navíc je jednak namáhavé, ale především dává zabrat kloubům a páteři :-( A tak jsem se, jako ostatně před každým z mým startů jo-jo efektu, opět :-D rozhodl, že tentokráte již žádný jo-jo efekt nepřipustím. A protože se mi to, zdá se, konečně po třïceti letech podařilo, rád bych se o tento svůj úspěch s vámi podělil. Třeba to někomu pomůže také zhubnout :-) I když, upřímně řečeno, o tom pochybuji - tentokráte jsem žádnou zázračnou “ameriku” neobjevil. Princip je velice prostý, ale, jak známo, čím prostší řešení, tím obtížněji je realizovatelné… Tak tedy pro ty, jimž činí problém přečíst více jak 200 slov, uvedu hned na počátku stručnou definici onoho principu. A pro ostatní se pak rozepíši, jak jsem tento princip naplňoval svými praktickými činy :-) |
Tak tedy, aby člověk zhubnul a pak, což je podle mého mnohem obtížnější, dokázal udržovat hubnutím dosaženou hmotnost, tj. nepřipustil jo-jo efekt, je velice prostý:
Je třeba změnit své myšlení, tj. přestat podléhat chtění svých očí a začít důsledně naslouchat svému tělu, což ve své podstatě znamená jíst, kdykoli mu tělo oznámí, že má hlad, ale dopřát mu jen tolik kalorií, resp. Joulů, aby hlad nikoli zahnal, ale jen zaplašil, a to v konečném důsledku u mě znamená, že paradoxně téměř každou chvíli něčeho uzobávám :-)
Pokud ale očekáváte, že vám poradím, jak změnit vaše myšlení, pak snad ani nemá smysl, abyste četli dále :-D Sám netuším, proč to tentokráte nastalo, když o změnu svého myšlení v této oblasti jsem se cíleně, ale bez úspěchu pokoušel nejméně deset let. Jen spíše intuitivně usuzuji, že člověk k tomu musí dozrát :-)
| Každopádně to, že jste dozráli a že se vaše myšlení změnilo, poznáte také jednoduše - pokud v době hubnutí půjdete kolem mlsku, kterému jinak nedokážete odolat, takže ho konzumujete kdykoli a bez ohledu na množství, a hlavou vám potáhne myšlenka: “Teď nemohu, ale až zhubnu, tak si dopřeji!”, pak máte smůlu, protože vás čeká jo-jo efekt. Až teprve v okamžiku, kdy vás pohled na tuto pochoutku nechá klidným a vy se jen “dospěle” zeptáte svého těla, jestli si můžete onen mlsek dopřát, a jestliže vám ono sdělí, že je syto a že nepotřebuje další přísun kalorií (Joulů), ho bez pocitů ochuzení poslechnete, teprve tehdy budete vědět, že se vaše myšlení změnilo :-) |
Na druhou stranu, jak je z uvedeného nejspíš patrné a jak mohu dosvědčit z vlastní zkušenosti (zvláště pak ve světle faktu, že “obžerství je sex starců” :-D), udržení si zdravé tělesné hmotnosti je vykoupeno nemalým zážitkovým (hrdelním) i prožitkovým (hrtálním) ochuzením :-) Rozhodně to ale není o askezi, nýbrž o střídmosti a není to o zahánění hladu, ale jen, jak už jsem napsal, o jeho zaplašování - kdykoli vykoukne, stačí ho v mém případě zaplašit jedním dvěma sousty chleba, kouskem jablka nebo pár plátky sýra a pod.
A teď tedy popis, jak jsem já naplňoval (a snažím se o to i nadále) tento princip:
Má základní úvaha byla a je prostá - jako strojař jsem přesvědčený, že to není o ničem jiném, než o energetické rovnováze, tj. že svému tělu nesmím dopřát více kalorií (Joulů), než kolik je schopno spálit. A chci-li zhubnout, pak mu musím dát dokonce o pár (ale ne mnoho!) kalorií (Joulů) méně, aby bylo nuceno sáhnout si do tukových zásob, které jsem mu doposud pomáhal vytvořit. Zároveň mě osobní zkušenost…
| Byl jsem vždy fascinován, jak jsem musel v průběhu hubnutí “abstinencí jídla” stále více omezovat příjem potravy, protože tělo i z toho mála, co jsem mu dopřával, postupně dokázalo více a více ukládat do zásoby :-( |
… přivedla i k poznání, že tělo je třeba i tak trošku “oblbnout”, resp. dát mu najevo, že tento minimální přísun kalorií (Joulů) neznamená, že nás čeká hladovění, protože v takovém okamžiku se tělo “popřepíná” a i z toho mála, začne maximum možného ukládat do zásoby jako tuk - proto je třeba tělo přesvědčit,že se nemusí obávat hladu a může v klidu vše, čeho se mu dostane, spálit. V konečném důsledku to je to, co tu zdůrazňuji několikrát, tělo musí dostat nějaké sousto, kdykoli si o ně řekne :-)
| Jen na okraj uvádím, že je až s podivem, jak rozdílná je schopnost různých těl - někdo může jíst jak nezavřený a jeho tělo na tuk nepřemění ani gram, kdežto jiný, jak je to v té anekdotě, když stojí na váze a vezme si špekáček, ručička na váze se posune o deset dekagramů, ale jakmile ho sní, ručička poskočí o dva kilogramy :-D To je mj. i důvod, proč tu nebudu nijak podrobně uvádět svůj jídelníček, ani množství jídla, které denně konzumuji - pro někoho to může být málo a pro jiného moc. Podstatné opravdu je naučit se naslouchat svému tělu, to vám řekne přesně, kdy se do jídla pustit, co si k němu dát, i kdy s ním přestat :-) |
Abych toho dosáhl, mohu použít z mého pohledu dva způsoby:
- buď budu jíst stejný objem potravy, na který jsem zvyklý, ale budu se muset krmit tím, co má v sobě minimum energie a na čem si já osobně nijak nepochutnám :-D
- nebo budu jíst to, co mi “šmakuje” :-), ale pak budu muset omezit objem takových pokrmů.
Dal jsem přednost druhému způsobu, který jsem navíc už na tomto webu již kdysi prezentoval a který jsem si sám pro sebe nazval “metodou tří soust”, jen jsem ho až do doby před dvěma lety nikdy nedokázal dlouhodoběji realizovat. Přiznám se proto, že jsem byl velice překvapený, jak málo moje tělo potřebuje jídla k tomu, aby fungovalo, aniž by trpělo hlady! A vlastně se i teď tu a tam nedokáži ubránit pobavenému úsměvu, když vidím sebe, téměř dvoumetrového “obra”, jak extrémně droboučkými sousty uzobávám z tenkého krajíčku chleba o rozloze 3 až 4 centimetrů čtverečních, na kterém mám položeno jen pár koleček salámu a který se v mých rukách jako lopaty téměř ztrácí :-D
Musím se ale přiznat, že i přes své odhodlání nejsem schopen přejít do tohoto stavu bez pomocné berličky, a tou berličkou je tzv. “Buněčná výživa” od HERBALIFE. Podotýkám, že nejsem dealer - odkaz jsem uvedl, protože u této firmy tento produkt nakupuji již léta. V průběhu těch let se změnilo názvosloví a dokonce se přestala vyrábět komponenta F4, kterou ale tento dodavatel dodává v podobě ekvivalentní náhrady od jiného výrobce, takže tentokráte jsem si zakoupil položku ceníku nazvanou “Buněčná výživa 5 složek - cookies & cream s náhradou F4″
| Přiznám se, že jsem se HERBALIFE (tehdy nic jiného nenabizel, než to, čemu se teď říká “buněčná výživa”), navzdory nejednomu doporučení svých známých, dlouho bránil, a to do okamžiku, než jsem ho zhruba před deseti lety nakonec vyzkoušel. Do té doby jsem vždy hubnul pouze “abstinencí jídla”, jejíž důsledky byly při sportování velmi nepříjemné - intenzivní “studené” pocení, bušení srdce, rychlé zadýchávání se a občas stavy na mezi omdlení… Zkrátka tělo si stěžovalo ze všech plic, ale já mu úmyslně nenaslouchal :-( Při použití “buněčné výživy” od HERBALIFE, ale nic takového nepociťuji, naopak, cítím se, jako bych celou dobu pořádně jedl a navíc tím, že ztrácím hmotnost, už od druhého týdne se mi naopak lépe běhá, skáče… Prostě paráda! :-D A navíc, zatím se mi nikdy nestalo, abych díky “buněčné výživě” od HERBALIFE během 30 dní nezhubnul méně, než 6 - 8 kg :-) Hubnutí za pomoci “buněčné výživy” od HERBALIFE má pak z mého pohledu ještě řadu dalších výhod:
|
Znovu zdůrazňuji, že nejsem dealerem HERBALIFE, naopak všechny ostatní jeho nové produkty odmítám stejně jako kdysi “buněčnou výživu” :-D Tj. nemám ani nejmenší potřebu je vyzkoušet, mj. i proto, že “buněčná výživa” mi funguje a víc nepotřebuji :-)
Stejně tak je ale klidně možné, že na vás tato “buněčná výživa” nebude zabírat :-(
Z toho, co jsem o ní napsal, snad nikoho nepřekvapí, jak jsem postupoval, resp. stále postupuji :-)
Obvykle v 7 hodin posnídám, a to nejčastěji 2 banány. Obvykle kolem 9. hodiny se mé tělo ozve a já mu nabídnu pár soust něčeho (kousku jablka, hrušky, rajčete, kedlubny apod. nebo pidikrajíček chleba s kouskem salámu nebo paštiky, ev. pár plátků balíčkového sýra a pod.), kolem 11. hodiny si téměř pravidelně dopřávám jednu lahev jogurtového nápoje, ev. místo toho cokoli z již uvedeného. Před 13. hodinou si dopřeji normální teplé jídlo - na chutích nešetřím, jenom dbám, aby bylo o objemu dětské porce :-D Kolem 15. hodiny opět něčeho malého “zobnu” a rovněž tak někdy po 17. hodině, kterýmžto okamžikem pro mě ten den jídlo končí :-)
Za nejdůležitější pro hubnutí ale považuji aktivní pohyb - jak je patrné z kousku grafu mého hubnutí, mé návštěvy tělocvičny se projevují výraznou “zubatostí” :-D
Tato “zubatost” grafu mi připomněla další důležitý poznatek, že nemá smysl vyvozovat jakékoli závěry z průběhu hubnutí během krátké doby, tj. několika dní - pro někoho může být demotivující, když se jeho hmotnost zdánlivě nehýbe, takže se přestane snažit a zbytečně předčasně své úsilí vzdá :-( Rozhodující je vyhodnocení alespoň za období v délce měsíce, přičemž nemá smysl zhubnout více než o 2-3kg, a třeba i “jen” i 0,5kg je dobrých :-) Skutečně účinné hubnutí je běh na dlouhou trať, takže i když se dokonce pokles hmotnosti zastaví, není to žádná tragedie - stačí jen trpělivě pokračovat ve svém úsilí, protože se pokles hmotnosti dříve nebo později opět rozeběhne :-) I mě se to stalo po zhruba 3/4 roku, kdy jsem se rozhodnul začít posilovat (začal jsem totiž ve své nastupující bezesvalové vychrtlosti vypadat jako narkoman :-D), a tak přírůstek svalové hmoty více než kompenzoval ubývající tuk. Nicméně, když se má hmotnost nechtěla hnout dolů ani po dalším 3/4 roce, utekl jsem se opět k “buněčné výživě” od HERBALIFE, která mi proces ubývání hmotnosti zase rozeběhla :-)
| Sečteno a podtrženo: Chcete-li nejenom zhubnout, ale především svou nově nabytou nižší hmotnost si i udržet, je třeba změnit své myšlení, tj. přestat podléhat chtění svých očí a začít důsledně naslouchat svému tělu, což ve své podstatě znamená jíst, kdykoli vám tělo oznámí, že má hlad, ale dopřát mu jen tolik kalorií, resp. Joulů, abyste hlad nikoli zahnali, ale jen zaplašili. A to, že se vaše myšlení změnilo, poznáte jednoduše - pokud v době hubnutí půjdete kolem mlsku, kterému jinak nedokážete odolat, takže ho konzumujete kdykoli a bez ohledu na množství, a hlavou vám potáhne myšlenka: “Teď nemohu, ale až zhubnu, tak si dopřeji!”, pak máte smůlu, protože vás čeká jo-jo efekt. Až teprve v okamžiku, kdy vás pohled na tuto pochoutku nechá klidným a vy se jen “dospěle” zeptáte svého těla, jestli si můžete onen mlsek dopřát, a jestliže vám ono sdělí, že je syto a že nepotřebuje další přísun kalorií (Joulů), ho bez pocitů ochuzení poslechnete, teprve tehdy budete vědět, že se vaše myšlení změnilo :-) |
31.10.2009
