Povídání o 3. závodu

Mini Offroad Čelákovice 2008/2009 (13.12.2008)
Nemám rád stojaté vody, a tak mě rybníky i jezera ponechávají chladným. Dokonce moře mám, pro jeho převážnou monotónnost, vyloženě nerad. Zato miluji řeky a ještě více bystřiny, stejně jako plamen svíčky nebo oheň táboráku. Vzrušuje mě jejich schopnost působit při letmém pohledu neměnně v čase, ale vnímavému pozorovateli nabízet nekonečnou variabilitu svého obsahu. Dokonale to vystihuje Hérakleitův výrok, dnes bychom řekli bonmot: “Nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky”, ale hůře se již píší reportáže z jednotlivých vstupování do “netéže” řeky, když člověk není ani filosof ani básník a jeho jediným pocitem je, že má mokré nohy!:-D Rozepisuji se o tom tolik, protože závody v Čelákovicích mě naplňují stejně povznášejícími pocity, jako pohled na korytem mezi kameny tekoucí vodu nebo plápolající plameny táboráku, ale čím častěji o nich píši, tím hůře se mi daří tyto své pocity sdělovat, a tím je i se čtenáři sdílet, a vzájemně si tak násobit jejich blahodárné účinky. A tak, pokud se najde někdo, koho svým povídáním nejenom nepotěším, ale přímo naštvu, pak prosím věřte, že mou ctižádostí bylo, je a bude docílit, aby můj popis byl jak informativní pro toho, komu se nechce číst všechny mé předchozí reportáže, ale aby ani současně nenudil ty, kdož už je četli:-)
Tak tedy hned v úvodu musím předeslat, že prvním vstupem do “netéže” pomyslné řeky jsou fotografie v tomto příspěvku - jakkoli s sebou brávám vždy svůj fotoaparát, tentokráte, protože ho mám poškozený, jsem měl fotoaparát půjčený. A protože jsem se s ním v průběhu dne teprve sžíval, ne všechny obrázky jsou vydařené, přičemž některé chybí zcela:-( A i když momentka z úvodní rozpravy působí dojmem seriózní vážnosti, ve skutečnosti celý den probíhal v duchu tradičního, byť seriózního, ale přesto upřímného, a troufám si tvrdit i duši léčícího veselí:-)
Neméně tradiční byla vysoká úroveň a jezdecká krása trati v čelákovické Sokolovně. Tentokráte se na koberci velmi pěkně klikatila a dokonale prověřila pilotní umění všech účastníků závodu:-)

Z mého pohledu nejhodnotnější tradice je vztah Čelákovického RC klubu k dětem. Není nic neobvyklého, že tu zároveň soutěží otec i některý z jeho potomků, a že ten potomek mnohdy dává tatínkovi pěkně na frak!:-D K pár momentkám fografickým tu přidám ještě momentku verbální:-) Rozjížďku od rozjížďky jsem se více a více těšil na kolegu juniora, který po mém boku pokaždé doprovázel svou pilotáž bezděčnými zvukovými efekty, které by si zasloužily notový zápis. Já se tu pokusím o jejich hrubý fonetický přepis: “dzzzzzn, dzzzzzzzzzzzn, dzzn, dzzn, dzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzznnn”:-) V duchu jsem přemýšlel, zda by mi tento jeho postup pomohl i k jeho lepším časům, než byly ty moje:-D

Tak na tenhle vstup do “nestejné” řeky se, myslím si, netěšívám jen já!:-) Tentokráte to byla svíčková.
Pro mě osobně se tento závod nesl v duchu účasti v obou kategoriích modelů (což mi přineslo “objev nové Ameriky” o tom, jak rozebiratelně, ale přitom pevně přichytit některé prvky nejenom k modelu), a především testování svého Mini Inferna, u kterého, když nemohu vyniknout schopností “pilotovat”, snažím se na sebe upozornit alespoň vzhledem:-D
Opět se potvrdila předpověď Pavla Holuba a moje papírovo balsová karoserie nevydržela jednu z “teček”, kterou jsem modelu při některém ze skoků uštědřil. Ve výrobě je už ale karoserie druhé generace, která by měla být odolnější:-) Vše zachránila má oblíbená technická páska:-) Naštěstí i tahle zdánlivě smutná skutečnost znovu ukázala, že vše zlé je pro něco dobré, takže nahazovači i já jsme si pochvalovali, že díky polepu bylo konečně jednoznačněji určitelné, kterým “čumákem” model nasměrovat po nahození dopředu:-D

Skutečnost, že jsem závodil oběma typy modelů opět potvrdila mé oblíbené tvrzení, že než počet hnaných náprav (a v mém případě u čtyřkolky i použití střídavého motoru), o konečném výsledku rozhodují především ruce “pilota”. Porovnejte se mnou časy nejrychlejších průjezdů kola, kterých jsem dosáhl s oběma modely v každé z jízd toho dne: MI: 22,227; 22,411; 22,112; 21,667; 21,137; 20,176 ZK2: 22,331; 22,166; 20,410; 21,215; 21,683; 21,898 Z toho je patrné, že jsem svým způsobem zbytečně investoval do Mini Inferna - mohl jsem se obou závodů zúčastňovat se svým “ZetKáčkem” a výsledek by byl stejný:-D
Přiznám se, že takhle bezradného jsem Pavla ještě nikdy neviděl:-) Nejspíš se dozvěděl, že tentokráte nejrychlejší průjezd kolem jeho “ZetTéčkem” (16,411 s) silně zaostává za čtyřkolkami (14,177 s). Přitom vysvětlení je prosté - jako první z nás využil (za pomoci pevnostního suchého zipu) nové možnosti, vybavit svůj model akumulátory LiFe, jejichž nižší “voltáží” se připravil o “topspeed”:-) Každopádně jako nadšenec pro tyto akumulátory ho budu brzy následovat.

Závěrečné rozdělování cen bylo už jen pomyslnou třešinkou na dortu:-)

Nejprve “čtyřkolkám” - juniorům …
… a tady jsou “čtyřkolkáři” všichni.

A nakonec dvoukolkáři:-)

Na závěr pak tradičně přidávám ještě pár fotografií, které se do mého povídání nevešly:-)