První dojmy (1. část)


z RC modelu mikro vrtulníku PiccoZ TANDEMZ-1
 
 
Vrtulníček PiccoZ jsem si zamiloval, a tak jakmile jsem zahlédl tohoto jeho silnějšího “bráchu”, bylo jasné, že je jen otázkou času, kdy si ho pořídím:-)
 
 

 

 
Možná nejsem objektivní, ale už krabice s modelem působí, alespoň na mě určitě, sympatickým dojmem.
 

 
Uvnitř blištícího se obalu jsou dva samostatné lepenkové boxy, pro které ale neplatí přísloví “Navrch huj, vespod fuj!”:-D
 
Naopak, model je z blízka ještě líbivější, než za průhlednou plastovou fólií:-)
 
Kromě toho horní box ještě obsahuje názorný návod k použití (pdf, 1,03MB) a náhradní přední stabilizační plochu.

 
Upřímně řečeno, existence obou stabilizačních ploch (přední vyjímatelné a zadní, která je pevnou součástí modelu) mě překvapila - na žádném zobrazení tohoto vrtulníčku v e-shopech jsem se s nimi nesetkal a ani při zběžném pohledu skrz plastovou fólii krabice jsem je nezahlédl.

 
Přední vyjímatelná stabilizační plocha je určena začátečníkům a lze ji snadno odstranit i nasadit pomocí výstupků zasunutých do škvír v EPP (extrudovaný polypropylen)
 
Za zmínku stojí modrá svítící dioda na špici modelu …

… v šeru lítající model s tímto rozsvíceným “reflektorem” působí roztomile:-)
 
Nepodařilo se mi takto osvětlený model v letu zachytit, a tak jsem ho pro alespoň náznak nálady, kterou v pozorovateli vyvolává, vyfotil staticky:-)
 
V zadní části trupu modelu je pak na snímku zachycena červená blikající dioda, která jednak signalizuje, že je model zapnutý a zároveň usnadňuje vyhledání modelu, pokud zapadne někam do temného kouta.

 
Dalším maketovým prvkem jsou háčky, jejichž prostřednictvím lze pod model zavěsit “náklad”.
 
Přiznám se ale, že mně se zatím nepodařilo zvládnout pilotáž modelu natolik, abych si troufl pod model cokoli pověsit:-D Nicméně ta představa je pro mě velmi vzrušující:-)

 
Na vysílači IR (pomocí infračerveného světla, jako např. dálkové ovládání televize) dálkového ovládání jsou dvě kontrolky (zelená signalizuje nabíjení a červená aktivní stav vysílače), pod nimi je spínač.
 
Přepínač pod spínačem dává tušit, že stejně jako u jednorotorového PiccaZ je třeba mít na mysli, že pokud chceme lítat současně více modely (maximálně třemi), musíme si je pořídit s rozlišnou frekvencí (”A”, “B” nebo “C”).
 
Zcela vespod je tlačítkový spínač “reflektoru” (svítící diody) na spodku přídě modelu (na obrázku je zakryt kabelem dobíjení modelu).
 

Tak jako u jednorotorového PiccaZ je ve vysílači ukryt kabel dobíjení akumulátoru v modelu.
 
Stejně tak je příslušný konektor i se spínačem umístěný na boku modelu.
 
Nijak se neliší ani technologie dobíjení - model musí být při dobíjení vypnutý a vysílač zapnutý, přičemž není třeba úzkostlivě sledovat proces nabíjení, který skutečně trvá výrobcem deklarovaných cca 20 minut, protože nehrozí, že by se vybily baterie nebo akumulátory ve vysílači - jak vysílač, tak i model jsou vybaveny funkcí, která je po několika minutách nečinnosti automaticky vypne.

 
Za zmínku ještě stojí skutečnost, že pravý pákový ovladač je dodávám s krytkou s kulisou (tj. dvěma na sebe kolmými drážkami), která umožňuje ovládat model za letu buď jen vpřed-vzad, nebo v rámci vytrimovaném pohybu v podélné ose modelu (vpřed, vzad nebo nulová rychlost) zatáčet vpravo nebo vlevo.
 
Po sejmutí koncovky páky pákového ovladače, která je na páku jen nasunuta, lze kulisu odstranit a let modelu tak v rámci jeho možností ovládat plynule do všech směrů.

 
V horních rozích vysílače jsou drážkovaná trimovací kolečka - levým se nastavuje míra dopředného pohybu a pravým míra zatáčení.
 
Nepříjemné je, že trimování nefunguje tak, že by posouvalo jen středovou polohu a ponechávalo na obě strany stále stejnou výchylku, nýbrž vlastně posouvá středovou polohu mezi oběma mezními polohami, takže v důsledku natočení trimovacího kolečka se zvětšuje možná výchylka na jednu stranu na úkor výchylky na stranu druhou, tj. že v případě, že vám model v neutrální poloze např. zatáčí doprava, vytrimováním se zmenšuje možnost modelu zahýbat doleva. V mezním případě pak, když otočíte trimovacího kolečko na doraz, model na pohyb páky příslušného pákového ovladače v daném směru (v tomto případě doleva) již není schopen reagovat vůbec. Podrobněji se o tom zmíním hned za chvilku.
 

 
Další skutečnost, kterou jsem byl překvapen, je, že oba rotory jsou (jak je patrné při čelním pohledu) vůči svislé ose vyoseny, zadní rotor stabilně

 
” kdežto naklápěním předního rotoru do stran se ovlivňuje zatáčení modelu.
 
V případě mého modelu bylo vyosení takového rázu, že i když jsem otočil trimovacím kolečkem nadoraz, model se ještě nepatrně stáčel doprava, přičemž, jak jsem se zmínil před chvílí, pákou ovladače se již nedala učinit jakákoli další korekce, která by toto nepatrné stáčení eliminovala, natožpak přimět model zatáčet doleva “
 
… věřím, že by nebyl problém při reklamaci a že by mi byl model vyměněný za jiný, ale takhle mi k mé potěše …

 
” “nezbylo”:-D tudíž nic jiného, než se vydat do útrob modelu.
 
Nejprve jsem odloupnul čelní část modelu ”

” a pak jsem se pokusil od sebe co nejcitlivěji oddělit obě skořepiny, ze kterých je sestaveno tělo modelu.
 
Z obrázku vpravo dole je patrná opět (stejně jako je tomu u jednorotorového PiccaZ - viz. obr. vlevo dole) důvtipná konstrukce modelu - opět je základním nosným prvkem tyčka, jak předpokládám z plastového kompozitu, tj. plastu vyztuženého nějakým dalším materiálem, na kterou je zavěšena deska s elektronikou a ke které jsou z obou stran uchyceny hnací jednotky.

 
Potřeba skrýt do úzkého trupu převody rotorů vedla konstruktéry k použití místo jednoho velkého hnaného kola, méně výhodného, především z hlediska pasivních odporů, odstupňovaného převodu.
 

Ve snaze mechanicky vytrimovat polohu předního rotoru jsem se nejprve pokusil posunout ozubení pastorku oproti ozubení převodovky, která ovládá naklápění pohonné jednotky předního rotoru. Vysunul jsem proto (viz. pravé “zakroužkování” hnací motorek z jeho lože, a tím i pastorek z hnaného kola, pootočil a nasunul zpět, ale nic se nezměnilo.
 
Usoudil jsem, že problém je v prvku modré barvy (”zakroužkování” vlevo), který funguje jako snímač polohy osy rotoru - veškeré mé mechanické úpravy (téměř na mezi destrukce:-D) proto vedly ke změně vzájemné polohy snímače a osy rotoru, což se mi nakonec povedlo.

 
Přesto jsem musel do útrob modelu zavítat ještě jednou. To když se model začal chovat v závislosti na mechanickém namáhání trupu stylem “svítí-nesvítí”.
 
Nakonec se ukázalo, že příčinou byly tři drátěné kontakty snímače, které se, nejspíš v důsledku mého prvního rozebírání trupu, tu a tam setkaly a zkratovaly. Roztáhl jsem je od sebe, a od té doby létá a poletuje model ku mé dokonalé spokojenosti:-)

 
 
Sečteno a podtrženo:
 
Dovolím si malé přirovnání:-) Málokdy se podaří natočit filmovou adaptaci nějaké knížky tak, aby bylo lhostejné, z hlediska vašeho oblíbení si, zda první přečtete knížku nebo uvidíte film. I když má obojí stejný základ, každé má v sobe něco, co tomu druhému “schází” a pro co budete mít raději to, s čím jste se seznámil nejdříve.
 
Řekl bych, že s modely RC vrtulníku PiccoZ je to stejné - nelze si je neoblíbit, ale věřím, že ten, kdo se nejprve seznámí s touto tříkanálovou dvourotorovou verzí, bude nejspíš zaskočen tím, že v případě, kdy budeme oba postaveni před rozhodnutí, zvolit si jen jeden z těchto modelů, že já sáhnu bez váhání po jednorotorové verzi, zatímco on bez přemýšlení sáhne po verzi dvourotorové:-)
 
 
V druhé části popisuji své zkušenosti z létání s modelem.

5.12.2008


Co je nového u kamarádů:

RC.305
RC.305 - stránky věnované RC autům, scale a expedicím.