Muzejní noc 11.6.2010

Jak jsem se v tomto bloku příspěvků již zmiňoval, s Milánkem (Fügnerem) dohromady nás svedly 2 naše velké životní lásky - tou jednou jsou pánové Voskovec a Werich a Osvobozené divadlo a tou druhou pak klasický film. A zatímco moje projekční možnosti zvládají jen formáty 8mm, Super8 mm a 16mm, Milánek zvládá snad všechny formáty, tedy i film 35mm :-) Následující příspěvek je jeho velice stručnou reportáží, o (pro ty, kdož se kdy kolem klasického celuloidového pásu kdy motali) úžasném prožitku z promítání skutečného celuloidového, a tudíž vysoce hořlavého, filmu z roku 1926 :-) Muselo to být úžasně a nestydím se za to, že mu tak trošku závidím - ten charakteristický zvuk projektoru, ta neopakovatelná vůně filmu i vypalující se lampy v projektoru… :-) Moc se mi po tom stýská… Konec konců máte možnost podívat se i na film o tomto promítání :-)
Zdravím z chalupy! Už jsem trochu přišel k sobě po víru událostí Muzejní noci. Jinak ta Noc se zdařila tak fantasticky, i s počasím, že tomu ani uvěřit nemohu. Jen selhaly obě kamery a jeden foťák, takže fotodokumentace není úplná a videoobrázky jsou jen z telefonu. Zeť to teď nějak překódovává, snad alespoň bídné hejbací obrázky budou :-)
Nedá se popsat atmosféra a zvědavost lidí, jak se to promítá…
… a je-li to opravdu tak extrémně hořlavé :-)
Pro mne byl snad největší šok, když mi mladý muž v dobovém munduru hasiče nakonec podal ruku a poděkoval za neuvěřitelný zážitek. Řekl, že by si nikdy nedovedl představit, že se mu bude třást ruka, když ponese z trezoru v Muzeu film k projektoru (po promítnutí film okamžitě odnesl do trezoru v muzeu a přinesl další svitek, lidé trpělivě čekali na založení dalšího filmu).
Film se trhnul jen jednou, když rozlepená slepka mi vrazila ukazováček na levé ruce, do vývodního ozubeného bubínku. Krve jak z vola. Zíral jsem, jak v uctivé vzdálenosti stojící divák se vrhl do auta a přinesl lékárničku :-)
Nakonec jsem dostal celý dort s nakresleným kostelem a stromem, u kterého byl projektor. Prý ho přinesla paní z cukrárny (pekli v noci), za nevšední zážitek. Pekárna naproti snad prodejnu vůbec nezavřela a pekaři se dívali na film z oken :-)
Domů jsem přijel v půl druhé. Do rána jsem neusnul, jen se převaloval :-)

Snad je z těch několika obrázků patrné, jaká to byla improvizační symfonie :-D
Napájecí kabel jsem táhnul z muzea…
do koruny kaštanu, kde jsem ho sofistikovaným způsobem ukotvil :-D Pokud by se Jirkovi podařily videozáznamy umístit na YOU TUBE, dám vědět, ať se zasmějete :-) Zatím moc zdraví Milánek