Proč se poučovat z úspěchu a ne z neúspěchu

 

 
K následující úvaze mě přivedla věta z jedné mailové polemiky: “… samozřejmě vím, že trápit se nad “rozlítým mlékem” je jen trápení bez možnosti stav změnit a napravit. Jen se poučit (snad) ..jak příště “mléko” nevylít.”
 
 
Velmi dlouho jsem podléhal mylnému veřejnému mínění, že člověk by se měl poučovat z neúspěchu, a pokoušel jsem se tak činit dokonce ještě nějakou dobu po té, kdy jsem se v jedné z moudrých knížek dočetl doporučení, že mnohem důležitější je poučovat se z úspěchu. Ku své škodě jsem ho totiž považoval za podařený vtip. Naštěstí mi uvíznul v podvědomí, takže jsem se, když mé poučování se z neúspěchů nijak neumenšovalo frekvenci jejich výskytů, k němu vrátil a pokusil se jím řídit. A od toho okamžiku začaly neúspěchy ubývat.
 
Proto i já jsem se stal hlasatelem tvrzení, že jediné smysluplné poučení, je poučení se z úspěchu, protože způsobů, jak nedosáhnout úspěchu, je totiž nekonečně mnoho, ale způsobů, jak dosáhnout úspěchu je jen několik, nicméně všechny vycházejí z jediného ”algoritmu úspěchu”. A ten spočívá v trpělivém jití si za vytčeným cílem a nenecháním se odradit tím, že se výsledky nedostaví hned. Takže neúspěchy má smysl jen zaregistrovat a vědomě podobné situace nevyhledávat, ale na druhou stranu se jim ani moc nevyhýbat - smyslem cesty není cíl, ale cesta sama :-)
 
Bude-li člověk evidovat každý způsob, kterým kdy rozlil mléko, “aby se jich v budoucnu vyvaroval”, bude jeho “databanka” brzy zahlcena (existuje nekonečně mnoho variant, jak mléko rozlít! :-D). Mnohem “ekonomičtější” je zaevidovat ten způsob, při kterém člověk mléko nerozlil, toho se držet, a pak už ho jen “přemazávat” vylepšenými variantami toho, jak mléko nerozlít. Jinými slovy, “poučovat se z úspěchu” :-)
 
Mám rád knížku i film “2001: První vesmírná odysea”. Tam palubní počítač kosmické lodi je zahlcen právě přemýšlením o všech možných variantách toho, co může nastat špatně, že mu pak již nezbývá kapacita na řízení lodi, a tak začne jako největší rizikový faktor vybíjet lidskou posádku :-) Naprosto dokonalá ukázka toho, kam vede metoda “poučování se z chyb” :-D
 
 
Sečteno a podtrženo:
 
Jsem přesvědčený o tom, že jediné smysluplné poučování je poučování se z úspěchu. Neúspěch je rozumné jen zaregistrovat. Z mého pohledu je totiž poučování se z neúspěchu velmi nerozumné, zvláště pokud se člověk nechá zahltit a dosti často i vnitřně vytuhnout (kdyby to neznělo tak dvojsmyslně, raději bych použil slůvka “ztopořit” :-D) přemýšlením o svých neúspěších, protože takový člověk, i když má úspěchy, vlastně celý život, místo od úspěchu k úspěchu, jde od neúspěchu k neúspěchu :-)
 

 

29.11.2009


Co je nového u kamarádů:

RC.305
RC.305 - stránky věnované RC autům, scale a expedicím.