Ukázky, zkušenosti a nadšení z jízdy

RC modelu závodního speciálu motocyklu PH design PH 08 1/5
Přesnější název tohohle příspěvku, resp. název, který by více vyjadřoval mé pocity z modelu, by měl znít: “Nadšení, nadšení a *NADŠENÍ* .. pak chvíli nic …zkušenosti … a úplně nakonec … ukázky z jízdy”. Je to proto, že od prvního okamžiku, kdy se můj model rozjel po dráze, jsem jeho chováním a především vstřícností k pilotovi (tj. ke mně:-D) upřímně a nefalšovaně nadšený. Jízda s ním mě tak nabíjí endorfíny (cituji Wikipedii: je to tzv. hormon štěstí, protože se uvolňuje do mozku a způsobuje dobrou náladu, pocity štěstí, tlumí bolest…) a jsem z ní pokaždé tak nadšený, že při odchodu z dráhy si na kotníky připínám olověná závaží z potápěčského skafandru pro práci v extrémních hloubkách, abych se nevznesl do stratosféry:-) Je mi při tom tak, jako bych právě vypil hektolitry redbulu, a abych se dostal co nejdříve do normálu, nedokáži se o své pocity štěstí nepodělit, takže bych s pochopením přijal, že by se přede mnou začal tvůrce modelu v telefonu zapírat, a naopak bych se divil, kdyby si ještě nezařadil mou mailovou adresu mezi spam, jak ho neustále bombarduji neutuchajícími nadšenými telefonáty a maily!:-D Jsem rád, že nyní se mohu o svou radost podělit i se čtenáři svého webu, protože stále platí, že sdělená radost je dvojnásobná radost. A já si tu svou rád vynásobím počtem návštěvníků!:-)
Tomu ale, abych se mohl podělit o své pocity i na tomto webu, bránila skutečnost, pokud jsem chtěl (a to chci!:-D) ukázat, co model dokáže a v čem se odlišuje od standardních modelů, tj. nepředvádět jen nic neříkající kroužení na volné ploše, že tento model vyžaduje k ovládání obě ruce. Naštěstí jsme se včera na dráze sešli dva nadšenci pro RC modely motocyklů, takže jsme si je navzájem nafilmovali a nafotili.

Pro oba pak zatím platí, že oč jsme nadšenější, o to méně jsme zdatnější piloti:-D To na vysvětlenou, proč oba přímo nadužíváme padáků našich modelů - zvláště u mě je patrné, jak při rozjezdu mi chvilku trvá, než najdu tu správnou míru pootočení volantu na vysílači, aby model zůstal vzpřímený a netřískal s sebou o dráhu z boku na bok:-D Než vám nabídnu ukázku jízdy, upozorním vás na pár skutečností, které pro vás pak snad budou na ukázce lépe patrné: můj model je v druhé části videozáznamu a je zatím bez jezdce - navzdory svému odhodlání použít při přestavbě z modelu Thunder Tiger Ducati 999R všechny jeho komponenty, mě hned první jízda přesvědčila, že dosažení co nejnižší hmotnosti modelu je nespornou výhodou, a tak jsem si objednal figurku jezdce z lexanu, kterou jsem ale ještě nenabarvil, takže zatím (tj. do prvního ze série letošních závodů, který bude 24.5.2008 na Čelákovické dráze) jezdím bez ní; s modelem je třeba jezdit rychle a v podstatě mu co nejméně “kecat” do řízení, tj. projíždět zatáčku nikoli s po celou dobu průjezdu natočeným volantem, ale krátkými impulzy volantem před nájezdem modelu model naklopit (”podtrhnout” předním kolem) do potřebného náklonu a při výjezdu ho krátkým impulzem na opačnou stranu vzpřímit. Ev. lze drobnými, opět ale co nejkratšími(!), impulzy průběžně korigovat náklon modelu při průjezdu zatáčkou i míru jeho vzpřímení při výjezdu z ní. Obecně pak platí, že čím nižší je rychlost modelu, tím nižší je setrvačníkový efekt kol, tím méně se model “brání” takovým impulzům a je tudíž nutné jejich úroveň příslušně omezit. Velmi dobře je to patrné na mých rozjezdech modelu, kdy od dosažení určité rychlosti se přestane chovat jako opilý a vypadá to, jako bych model citlivě řídil - ve skutečnosti se model stává necitlivým vůči mému neurvalému poškubávání volantem:-D na videozáznamu není zaznamenána žádná z mnohdy zcela děsivě vypadajících sérií kotrmelců modelu, a jen jedna z fotografií na konci příspěvku dává tušit, co vše se s ním v mých rukou děje:-D Přesto se potvrzuje, že model je navzdory své zdánlivě subtilní konstrukci velmi bytelný. v různobarevností padáků mého modelu není třeba hledat nějakou mou “tajnou zbraň”. To jen testuji a hledám oděru nejodolnější hmotu, takže každý z padáku je z jiného materiálu. A tady je slíbených pár fotografií na závěr. Po technické stránce nejsou nic moc - schylovalo se k bouřce a obloha velmi potemněla, takže bylo pro fotoaparát málo světla na ostré zachycení rychle se pohybujících se modelů. Přesto z těchto obrázků, snad nejenom pro mě, čiší dravost modelů a radost pilotů z jejich jízdy:-)