Model motokáry pro malé i velké


potěší a pobaví každou technicky založenou duši. Naše motokára má vlastnosti skutečné motokáry a navíc některé další. Otáčením volantu je možno nařídit směr jízdy, přepínač umožňuje jízdu vpřed i vzad a prosté zařízení vytváří při jízdě zvuk podobný zvuku skutečného motocyklového motoru. Motokára je poháněna motorkem IGLA 4,5 V - DMP 3 a zdrojem proudu je plochá baterie umístěná pod sedadlem motokáry. Motorek pohání motokáru třecím převodem přímo na jedno zadní kolo. Tento převod plně vyhovuje a navíc je móžné poměr převodu přizpůsobit větším průměrem pryžové hadičky, navlečené na hřídeli motorku. Tím získáme nejvhodnější rychlost pro náš model.

Celá motokára je nakreslena na obr. A. Rám I je vyroben ze svářecího drátu Ø3 mm. Jednotlivé části rámu jsou ohnuty v čelisti kleští a spájeny cínem. K pájení nám plně postačí páječka 100. W. Už zapájené spoje rámu, které jsou blízko právě pájených, chladíme, aby se neoddělily. K rámu zatím nepřipájíme vzpěru volantu 6, přední nápravu 7 a pouzdra zadní nápravy 9. Tyto součásti připájíme až při konečné montáži. Hotový rám motokáry znamenitě zpevní plechové dno (tenký vyrovnaný plech z konzervy), které připájíme mezi boční dráty rámu. Před pájením musíme do plechu vyvrtat díry pro přepínač 4, lože motorku 3, pružinu 12, kontaktní desky i úhelníky držící plochou baterii 8 a vypilovat otvor pro ozubené kolečko hlukového zařízení 14.

Kola 2 získáme z nějaké staré hračky; vhodná můžeme koupit v modelářských prodejnách. Jejich upevnění na přední a zadní nápravu si musí každý přizpůsobit podle použitých koleček. Je ovšem nutné, aby se přední kolečka otáčela na osách volně a zadní byla připevněna nepohyblivě k nápravě. Pouzdra zadní nápravy 9 uděláme z tenkostěnné trubičky nebo je stočíme z tenkého mosazného plechu a spájíme. Stejně vyrobíme i pouzdro hřídele volantu 6. Odpérované lože motorku 3 je podrobně nakresleno na obr. C. Lože je vypilováno ze slabého plechu (mosaz, hliník) a ohnuto. Před ohnutím vyvrtáme dírky pro šroubky, kterými připevníme motorek k loži. Nezapomeneme hned i na dírku, do které uchytíme pružinu 12. Přepínač 4 máme nakreslen ve dvojím provedení: na obr. A je jen pro jízdu vpřed, obr. E ukazuje přepínač a propojení vodičů pro jízdu vpřed i vzad. Pro druhé provedení musíme mít páčku přepínače z pertinaxu. Základem obou přepínačů jsou dva obdélníčky z pertinaxu. V jednom Jsou zanýtovány kontakty a páka přepínače, druhý izoluje přepínač od kovového dna motokáry.

Nejvíce práce dá řízení přední nápravy 7. Konstrukce řízení je podrobně rozkreslena na obr. A-B. činnost řízení je tato: otáčením volantu a tím i jeho hřídele se zároveň otáčí i výstředná páka (čep nebo ohnutý konec). Výstředná páka posouvá spojovací tyč, jejíž konce jsou volně přinýtovány k pákám řízení. Ty jsou připájeny k otočným čepům přední nápravy, zakončenými osami předních kol. Spojovací tyč je ohnuta z drátu Ø2 mm, na obou koncích rozklepaného do plošek. Stejným způsobem vyrobíme i páky řízení. Objímky otočných čepů ohneme ze železného nebo mosazného plechu a po vyvrtání děr je připájíme k přední nápravě. Postup práce a výrobu nejlépe vysvětlí oba obrázky.

Volant a přední kolečka jsou proti posunování zajištěny pojistkami naštípanými z pružiny vhodného průměru. Pro pojistky vypilujeme na hřídeli volantu a osách kol drážky. Sedadlo 5 vytvarujeme z hliníkového plechu (novoduru, celuloidu), šlapky a přední kryt 13 z mosazného plechu. Snadné vyjímání sedadla a jeho pevného uchycení při jízdě si jistě vyřeší každý podle svého.

Poslední součástí je zařízení na vytváření hluku 14. V nárysu je nakresleno na obr. D. Skládá se z jakéhokoliv ozubeného kolečka připájeného na otočné zadní nápravě 10 a celuloidového “brnkátka”, přinýtovaného k plechové objímce, kterou před nýtováním připájíme k rámu. Je to známý způsob, kterým každý kluk “motorizuje” své šlapací kolo. Ozubené kolečko rozechvívá celuloidový pásek a ten vydává přerušovaný tón.

Montáž motokáry:

Sestavené řízení předních kol 7 připevníme k rámu. Zároveň připájíme k rámu vzpěru volantu se sestaveným volantem. K plechu rámu přinýtujeme zapojený přepínač 4, lože s pružinou 12 a motorkem 3. Nyní nasuneme zadní nápravu 19, připájíme ozubené kolečko 14 a připevníme obě zadní kolečka 2. Na magnet motorku 3 přilepíme maketu hlavy válce (korek, dřevo), kterou před přilepením natřeme stříbřenkou. Na hřídel motorku navlékneme pryžovou hadičku II, vyzkoušíme správný tah pružiny a tlak hřídele motorku i posun páky přepínače. Připájíme vodiče a uložíme pod sedadlo baterii 8. Po natření celé motokáry nitrolakem a namazáni všech otočných částí můžeme zahájit první jízdu našeho modelu - motokáry pro malé i velké.

Autor není uveden - plánek jsem převzal z publikace:

Mladý technik č. 6.
Vazbu navrhl a graficky upravil Jan Schicker. Ilustrovala Drahomíra Frýbová. Vydala Mladá fronta, nakladatelství ČSM, jako svou 2379. publikaci. Mimo edice. Odpovědná redaktorka Libuše Kousková. Technická redaktorka Silva Hofmanová. Vytiskl Mír, novinářské závody, n. p. závod 2, provozovna 22, Praha 2. Praha 1966. - 348 stran. I. vydání. 20,25 AA, 20,70 VA, D-12*60199. Náklad 7.500 výtisků.
23-076-66
14.76
Váz. Kčs 23,-

 

30.4.2005


Co je nového u kamarádů:

MoNaKo - MOdelařina NA KOleně
MoNaKo - veškeré informace (nejen) o modelech lodí
RC.305
RC.305 - stránky věnované RC autům, scale a expedicím.