Co je pravé štěstí
| Většině z nás se při tomto dotazu vybaví scéna z Žákova filmu “Škola základ života”: “… je jen můůůůška zlatáááááá! Studenti, vy nejste studenti, vy jste barbaři!” V dnešní době neustále přibývá lidí, kteří se pořád ženou (tak, jak to vidí u svých seriálově “limonádových” hrdinů) za “štěstím” nebo marně čekají, až je potká. V rámci této jejich zbytečné činnosti přitom bez povšimnutí míjejí a často svými pomyslnými podrážkami drtí na své cestě životem menší i větší, mnohdy neopakovatelná, byť drobná, ale přesto skutečná štěstí. |
Štěstí není ani to, co bylo, ani to, co bude, nýbrž je to momentální změna stavu duše do plusu! :-)
Na jednom z čundrů po “vlastech Českých”, které jsme kdysi s dětmi podnikali každé prázdniny, jsme se ocitli na konci jednoho dusného dne v jakési vesnici pod Brdy.
Byli jsme celí “ucaprtaní”, měli jsme velikou žízeň a v místní hospodě neměli ani limonádu, ani nevařili a tak jsme šli dál, že si uvaříme až někde za vesnicí, kde se i “uložírujeme” ke spánku.
Děti nebyly po celém dni trmácení se zrovna nejveselejší a tak mě napadlo, když jsme procházeli kolem malého soukromého řeznického krámu, který měl i v tuto pozdní hodinu otevřeno (tenkrát to bylo ještě něco nezvyklého), “obvinit” je dotazem: “A proč nechcete jíst šunkový salám vcelku !?”. Chvilinku se jim to v těch jejich “špekuličkách” převalovalo, než jim to došlo a začaly radostně pokřikovat: “Chceme, chceme!”.
Jak se ukázalo, majitelem byl mladý řezník, jehož maminka měla strach, aby se nestal alkoholikem, takže ho zásobila limonádami, kterých měl plný krám a o které se s námi zadarmo rozdělil. Odcházeli jsme šťastni a každý z nás slastně vychutnával svůj špalíček šunkového salámu.
Štěstí není ani to, co bylo, ani to, co bude, nýbrž je to momentální změna stavu duše do plusu! :-)
Protože bylo vedro, až dusno a na obloze ani mráčku, porušil jsem svou zásadu a “uložírovali” jsme se, aniž bych si zjistil v okolí nějakou střechu, pod kterou bychom se mohli schovat, kdyby v noci náhodou pršelo.
Samozřejmě, že v noci se obloha zatáhla a za Brdy zuřila hrozná bouřka, takže bylo jen otázkou času, kdy začne pršet i u nás. Prolezl jsem tedy s baterkou okolí, aniž bych nalezl nějaký vhodný přístřešek. Nakonec jsem se pokusil vzbudit synka, když jsem si vzpomněl, že mě před usínáním upozorňoval na nějakou stodolu v dáli. Jelikož jsme si na tomto čundru hráli tu nevinou “šifrovací” hru - ”Congo jenge?” “Hongovnongo!”, odpověděl mi v polospánku, když se mi ho po čtvrt hodině podařilo připovzbudit, na můj dotaz, kde viděl tu stodolu: “Nengevingim!”. A spal dál.
Zbytek noci jsem nezamhouřil oka a doufal jsem, že Brdy tu bouřku zadrží.
K ránu kolem třetí hodiny, bylo jasné, že nemáme šanci a tak jsem nachystal dětem ke spacákům tepláky, holinky a pláštěnky, vzbudil jsem je a seznámil je s plánem evakuace:
Jakmile vydám povel, okamžitě se oblečou a obují, spacáky dáme do “vandrvozu”, který jsem tahal jako kobylka za zády, karimatky na “vandrvůz” a celty na sebe a vyrazíme do nejbližší vesnice, která byla vzdálena cca 3 km.
Kolem čtvrté hodiny ranní to nastalo!
Vše se dařilo podle plánu, až do okamžiku, kdy dopadlo pár kapek dcerce na nohu, a protože měla holinky těsné, nedařilo se jí si je obout. A tehdy přestala “bojovat”, odevzdaně si sedla a pronesla k bratrovi roztřeseným hlasem památnou větu: “Honzíku, já mám asi žaludeční neurózu!”
Krizi jsme samozřejmě překonali a zhruba po hodině chůze v neskutečném lijavci jsme za zpěvu písní, “bojových” pokřiků a jisté zvrácené euforie, promočení skrz naskrz dorazili do autobusové zastávky na návsi, převlékli se do suchého, uvařili si čaj, nic nedbajíce zvědavých pohledů místních obyvatel, kteří zde čekali na příjezd svého ranního autobusu.
A v tu chvíli jsme prožívali intenzívní (mnohem intenzivnější, než když jsme večer před tím popíjeli limonádu a mlsali šunkový salám) pocity skutečného štěstí, přestože to objektivně za moc nestálo.
Určitě bychom to jako štěstí nepociťovali, kdybychom si tam přišli uvařit ten čaj např. z hotelového pokoje!
Štěstí není ani to, co bylo, ani to, co bude, nýbrž je to momentální změna stavu duše do plusu! :-)
