Moje objevené “Ameriky”

Existují borci, kteří ovládají svůj RC model motocyklu natolik, že v podstatě po celou dobu jízdy dokáží s modelem balancovat na dálku tak, že se nedostanou “padákem” do kontaktu s dráhou. Ale i oni se při závodu raději “padákem” dotknou dráhy, aby mohli s jeho pomocí projet zatáčkou s maximální razancí podobně tak, jako jezdec “dospělého” motocyklu použije podrážky své boty (nejčastěji na “ploché dráze”, ev. např. při motokrosu).
 
My ostatní se pak bez dobrodiní “padáků” při jízdě s RC modelem motocyklu prostě neobejdeme:-D
 
Já osobně dokáži ubrousit “padáky” svého modelu k nepoužití během jednoho až dvou tréninků nebo za jeden závod. A tak, i když stojí jeden pár jen cca 40Kč, vymýšlel jsem, jak je co nejdéle uchránit před mechanickým opotřebením.
 

Na samém počátku své “pilotní” dráhy se mi osvědčila úprava v podobě přídavných koleček vyrobených z ložisek - výhodou bylo i to, že se model mnohem ochotněji zvedal po pádu (a že jich bylo!:-D) k další jízdě.

Po delším “výzkumu”, resp. hledání oděru co nejodolnější “chráničky”, jsem se ustálil na polyuretanové hadici ke vzduchovým rozvodům 6×1mm, kterou nasouvám na originální “padáky” tak, jak je patrné z obrázku.
 
Měním vždy cca 2cm dlouhý úsek na vnějším oblouku “padáku”, přičemž ho během tréninku po částečném obroušení vždy pootočím kolem podélné osy o cca 120 stupňů, abych hadičku obrousil plynule po celém jejím obvodu.
 
V současné době mám spotřebu cca 2 cm hadičky (cena za 1m je cca 15Kč) na jeden trénink. Vzhledem k tomu, že samotný “padák” mi vydrží maximálně dva tréninky, cenový poměr je zhruba 60 haléřů vůči 40 Kč.