Socialistický realismus v architektuře

 

 
Při mých toulkách minulostí jsem narazil na následující článek, u kterého mě zaujaly především tendenční popisky u doprovodných fotografií. Nedalo mi to, abych je zde neuvedl, ale v trošku jiném pořadí tak, aby vynikla právě jejich tendenčnost. Nakonec jsem neodolal a na závěr uveřejnil celý text, který napsal p. Zdeněk Lakomý
 
Nabízím tu pár ukázek z její činnosti.
 
 

Budova sekretariátu OSN v Novém Yorku (vlevo) je dokladem, k jakému výtvarnému primitivismu dospěla bednovitá architektura úpadkového západu. Člověka přímo drtí tato nelidská hmota obrovitého kubusu, ženoucího se za technickým rekordem.

 
Vysoké stavby v Moskvě vyjadřují dokonale skvělé myšlenky socialismu svým uměleckým obsahem, který uskutečňují nejvyspělejší stavební technikou. Budova moskevské university.

 

 
Barokní paláce a chrámy měly nádherou ohromovat utlačované a vyvolávat v nich pocit bezmoci před vládnoucí třídou. Na snímku klášterní kostel v Oseku u Duchcova z prvé poloviny 18. století.

 
Vládní budova Arménské SSR v Jerevanu, kterou postavil v roce 1940 arch. Tamanjan, je vynikajícím příkladem, jak sovětská architektura rozvíjí svébytné národní rysy.

 

 
Převýšené prostory gotických chrámů byly odrazem myšlenek; že nikoliv člověk a jeho život, ale jiný, neskutečný svět je středem zájmu společnosti. (Kostel sv. Jakuba v Brně z 13. století, přestavba z 2. poloviny.l6. století n. l.)

 
Podzemní paláce Metra v Moskvě ukazují, jaká péče se věnuje stavbám, jež slouží širokým masám pracujicích. Stanice podzemní dráhy Taganská, 1949.

 
 

Architektura a společnost
(Svět v obrazech 12/1953)

 
Do celého světa se rozletěly obrazy nové, krásné architektury SSSR., miliony lidi na celém světě obdivují hrdé, vysoké stavby Moskvy, její podzemní paláce Metra, obdivují široké a přívětivé obytné ulice nových měst i vesnic, plné stromoví, parky kultury a oddechu, divadla, kina, domy pionýrů i velkolepé stavby vodních děl s mohutnými majáky, vítěznými oblouky a skvěle upravenými a vyzdobenými nábřežími průplavů a řek. V dílech sovětské architektury se snoubí všechna výtvarná umění, sochařství; malířství i dekorativní umění v jedinou symfonii, prodchnutou myšlenkami velkého budovatele míru J. V. Stalina. Jaký to veliký kontrast proti architektuře úpadkového západu! V zemích kapitalismu stavebnictví stále ucpává jen ty největší díry způsobené válkou a zanechává v bědném stavu obrovské části periferií měst. Není s to vyřešit stálou a notorickou chorobu bydlení v nouzových koloniích a děrách, nehledě ani na bědné a nepředstavitelně stísněné kolonie dělnických čtvrtí. v Sovětském svazu byl smazán rozdíl mezi centrem města a periferií a s rozvojem techniky jest postupně smazáván rozdíl mezi městem a vesnicí. Všem pracujícím se dostává přiměřeného, pohodlného a zdravého bydlení. V Sovětském svazu vyrůstají nádherné stavby v krásné sladěných skupinách ušlechtile rozvíjejících umělecké svébytné rysy jednotlivých národních kultur. V kapitalistických zemích jednotlivé stavby, pokud vůbec ke stavbě dochází, oklešťují vše, co by připomínalo národní svébytnost, vše, co by rozvíjelo vysokou kulturní tradici jednotlivých národů a odívají se do beznárodní kosmopolitní šedi ploch a kubusů. Porovnejme jen takovou stavbu budovy sekretariátu Organisace spojených národů v Novém Yorku s kteroukoliv vysokou stavbou sovětskou. Stavba této budovy pod lživou maskou ke slunci otevřených zasklených stěn odhaluje svým bednovitým, krutě primitivním tvarem a únavně rastrovitě rozčleněným průčelím, podobným včelí plástvi, necitelný, krutý a pohrdavý postoj k člověku, kterého vtlačuje do polohy pouhého živočicha. Silueta této stavby se pak téměř neodráží od pozadí drůzovitě anarchicky seskupeného shluku mrakodrapů newyorského centra, s ulicemi hlubokými, úzkými a temnými jako propasti.
 
Jak s tím kontrastuje taková budova. university v Moskvě. Zde plánovitě a široce rozložená stavba, obklopená nádhernými parky, vyrůstá z terasovité upraveného okolí. Bohatá silueta a jemné krajkoví architektonických zdobných prvků a soch změkčuje ukončení stavby. Vážná a klidná průčelí jsou poutána skvoucím vstupním křídlem se sloupovým vestibulem z červené žuly, který zve přívětivě ke vstupu do budovy. Celá komposice této stavby vyjadřuje vzlet i vážnost, přívětivost i kázeň, mohutnost rozmachu i jemnou lidskost, vyspělost nejlepší techniky i kulturní rozvinutí všech nejlepších tradic světové i národní minulosti. Vyjadřuje vskutku sovětský poměr k člověku.
 
Architektura západních kapitalistických zemí tím, že se zdánlivě “beztendenčně” snaží řešit ve svých stavbách pouze účelové, provozní, hospodářské a konstruktivní otázky, tím, že popírá jakékoliv umělecké ideové zaměření, slouží rozkladné, kosmopolitní pakultuře a tím se sama, ač chce či nechce, stává “ideovou” avšak v nesprávném reakčním, člověku nepřátelském smyslu. Tato bednovitá, formalistická architektura popírá jakékoliv vztahy k národu, jakékoliv vztahy k minulosti a dokazuje jen velikost rozkladu a úpadku celé buržoasní společnosti.
 
Architektura více než kterékoliv jiné umění uchovává ve svých stavbách památky, oslavující rozkvět i připomínající úpadek jednotlivých společenských vývojových stupňů, a v nádherných stavbách minulých dob můžeme nacházet mnohé poučení uměleckého.mistrovství, Architektura dosahovala vynikajících architektonických výsledků zejména v obdobích pokrokového rozvoje nastupujících společenských formací, kdy i vládnoucí třídy byly vlivem objektivního vývoje událostí přizvány k řešení širších celonárodních úkolů. Architektura těchto období odráží pokrokové myšlenky své doby a obvykle v ní v těchto obdobích převládají realistické zásady. Připomeňme si jen kulturní a uměleckou výši řecké klasické architektury, která dala v podstatě základ všem dalším realistickým proudům architektonického vývoje, připomeňme si jen velké stavby římské, nádherné renesanční paláce a veřejné budovy, i klasicistní a novorenesanční architekturu z období nástupu a počátečního rozvoje buržoasní společnosti. A stejně tak v těch údobích, kdy vládnoucí třídy se odtrhují od mas a přecházejí k reakčním tendencím, v údobích úpadku a zahnívání společenského řádu, můžeme pozorovat v architektuře postupné vytlačování realistických principů a jejich nahrazování principy protirealistickými, lidů cizími a vývoji společnosti nepřátelskými. Jasnými příklady takovéto architektury jsou vyspělé stavby katedrál pozdní gotiky, kdy úkolem architektů bylo docílit iluse velkého vzepětí k výšinám, odtrženosti od tohoto skutečného světa a podpírati tak ideologii vládnoucí církevní hierarchie, stejně tak jako na příklad barokní paláce a kostely měly svou bohatostí a okázalou nádherou docilovat ohromení diváka a zvyšovat jeho pocit bezmocnosti vůči světské i církevní šlechtě, vůči vládnoucí třídě. Naproti tomu architektura lidová jako zdravý demokratický proud kultury odrážela byť i v omezenějším rozsahu svých hmotných možností zdravý a bezprostřední vztah lidu ke kráse a vytvářela tak svébytná a pro jednotlivé národy nejtypičtější díla, která se v mnohém směru odrazila i v momunentálních architekturách jednotlivých národů.
 
Proto jsme vyhlásili boj všem úpadkovým buržoasním kosmopolitním směrům v architektuře a nastoupili jsme po vzoru krásné architektury sovětské cestu k naší nové socialistické architektuře. V samotných tvůrčích zásadách, jimiž se cílevědomě řídí socialistická umělecká tvorba, jest vyjádřena potřeba rozvíjet národní formy. J. V. Stalin praví: “Kultura proletářská neruší kulturu národní, ale dává jí obsah a národní kultura neruší kulturu proletářskou, ale dává jí formu.” Náš lidové demokratický stát umožňuje nebývalý rozsah plánovitého budování a výstavby. Nikdy v historii našeho národa nestáli naši architekti před tak velkými úkoly jako dnes.
 
Mohutné budování těžkého průmyslu jest doprovázena výstavbou mnohých sídlišť i celých měst. Stojí tedy i před námi úkol, abychom tak jako v Sovětském svazu dovedli vytvořit pro naše pracující krásné a povzbudivé prostředí, abychom jak při výstavbě nových měst, tak při přestavbě starých měst a vesnic odstranili vše, co jest v rozporu s novým krásným pojetím socialistického života. Proto jest třeba, abychom nejen odstranili rozpor mezi centrem města a jeho periferií a abychom všem pracujícím dali úměrné, pohodlné a technicky dobře vybavené obydlí, ale abychom v nových krásných stavbách, v městských čtvrtích i celých městech vybudovali takové životní prostředí, které by uměleckými prostředky vyjadřovalo nový postoj k životu. Jen tak bude i naše architektura vyjadřovat velké ideje socialismu a stane se stejně jako architektura sovětská aktivním činitelem při mírovém budování.

 

4.4.2009


Co je nového u kamarádů:

MoNaKo - MOdelařina NA KOleně
MoNaKo - veškeré informace (nejen) o modelech lodí
RC.305
RC.305 - stránky věnované RC autům, scale a expedicím.