Moje objevené “Ameriky”

Má účast se nesla, díky zanedbané přípravě modelů v důsledku přílišného časového zaneprázdnění, takže jsem mj. přehlédnul lámající se kabely napájení personálního čipu. Ty pak způsobovaly, díky svému obnažení, náhodné zkraty, které dávaly jízdě obou mých modelů poněkud loterijní charakter :-D Modely, spíše než na pokyny mého RC vysílače, reagovaly na své natřásání, díky kterému se obnažené části kabelů dotýkaly (tehdy modely ustávaly ve svém pohybu) anebo nikoli (tehdy se naopak do pohybu dávaly - ale až po chvíli, než naskočilo DSMko:-D)
 
Takže, když čip vypověděl službu úplně a já si na poslední jízdu půjčil čip funkční, zareagoval Pavel Holub na výsledný čas této mé jízdy podobně jako vědec v úvodní anekdotě: “No vidíš! Jen jsi vyměnil čip a hned je z tebe lepší pilot!”:-D
 

Dalším důsledkem mého nedostatku času pro přípravu modelů bylo, že jsem v pátek pozdě v noci, při kontrole funkčnosti svých “Dakarek” na bázi modelu Micro-T TeamLosi 1/36, již nedokázal odstranit náhle vzniklou závadu a místo radostného filmování jejich pojíždění po dráze mi nezbylo nic jiného, než je jen staticky naaranžovat pro objektiv svého fotoaparátu.
 
Na fotografování dění během závodu jsem měl ještě méně času, než v minulém závodu, protože jsem byl nucen i opravovat své modely, takže za mě dokonce chodili nahazovat kamarádi, abych nebyl diskvalifikován:-)
 

Zdá se, že se potvrzuje trend z minulých závodů, kdy se kromě sportovní modelářské události stávají i záležitostí společenskou.
 
Svědčí o tom skutečnost, že je stále častěji, kromě samotných závodníků, navštěvují i jejich blízcí - rodiče, prarodiče, partnerky, sourozenci i děti, a to dokonce i ty nenarozené - jedna z partnerek byla zjevně v jiném stavu:-) Je to jistě chvályhodné, protože s modelařinou je rozumné začínat co nejdříve.
 
Jak je patrné z přiloženého obrázku mé desetidenní vnučky, neberu tento fakt na lehkou váhu:-D Pro upřesněnou dodávám, že obojí, tj. vnučka i RC model motocyklu jsou v měřítku 1/4.

 
Kromě proteplení celkové atmosféry závodu (pohled na shluklý rodinný “klan” kolem závodníka připravujícího se k “boji”, či sdílejícího s ním po návratu z rozjížďky jeho radost, obavy, či zklamání, je pro duši pozorovatele, alespoň v mém případě rozhodně, velmi osvěžující), přináší tato skutečnost i druhotný užitek v nárůstu dobrovolných nahazovačů :-)
 

 
Nejspíš pro tyto vítané návštěvníky (i když možná také proto, že se jednalo o závod v letošní zimní sezóně poslední) byl i oběd slavnostní:-)
 

 

 
Pokud jde o dráhu, docházejí mi již superlativy:-)
 
Každopádně na téhle dráze mi mé modely jakoby kroužily samy - tedy pokud mě poslouchaly, což převážně díky poškozené kabeláži perzonálního čipu nečinily:-D
 

 

 
V této souvislosti nelze nezmínit Peťu Hanáka, který se minulý závod “čtyřkolkářů” seznamoval se svým novým modelem LRP SHARK-18 Race Monster Truck, celý měsíc intenzivně pracoval na jeho vyladění, takže v tomto závodě téměř pravidelně “naděloval” svým soupeřům cca 1 vteřinu na kolo :-)
 

 

 
Já sám jsem si pak dopřál radost a pro tento závod nachystal svému MiniInfernu karoserii v podobě “Volhy” Veřejné bezpečnosti z dob “předsametových”.
 
Jak je patrné, nebylo ji možno v závodním poli přehlédnout :-D
 

 
Je potěšitelné, že jistá pikanterie, kterou pro mě a nejspíš i mé vrstevníky, kteří to zažili na vlastní kůži, použití právě této karoserie představovalo, byla pro mladší kolegy (a nejenom v dětském věku) nepostřehnutelná - netušili, co ta barevná kombinace znamená, ani, co to bylo VB.
 
Na druhou stranu se mi vybavovala obecná pravda, že “národ, který zapomněl svou historii, je odsouzen ji prožít znovu”, takže jsem ze svého výstřižkového archivu vytvořil blok příspěvků o SNB (Sboru národní bezpečnosti), jehož součástí byla i VB (Veřejná bezpečnost). No a v té souvislosti i příspěvek o socialistické cenzuře.

 
Ale vraťme se zpátky k závodu:-)
 
Vše probíhalo zdánlivě, jako vždy:
 
“Piloti” pilotovali …
 

 
… nahazovači nahazovali …
 

 
… modely zdolávaly záludnosti trati …
 

 
… ale tentokráte myšlenky všech byly upřeny především k závěrečnému ceremoniálu, kde se měly rozdávat poháry a medaile nejenom za tento závod, ale především za umístění v celém seriálu …
 

Nejprve to bude chronologicky seřazený monotematický blok z rozdávání pohárů a medailí, které proběhlo za neutuchávajících ovací a soustředěné pozornosti všech zúčastněných. Tahle sada obrázků je určena především vítězům a jejich blízkým :-) To je také důvod, proč k nim již nepřipojuji žádný komentář, mj. i proto, že výsledky lze dohledat na webu pořádajícího RC Klubu TJ Spartak Čelákovice.
 
V druhé části pak následuje směska obrázků bez ladu a skladu z průběhu dne, které se opravdu již do mého povídání nevešly:-)