Jak se lehá s lehokolem


 
Motto:
 
Škoda, že jsem si včas nepořídil loketní chrániče - zrovna minulý týden jsem s lehokolem spadnul při rychlé jízdě z kopce a loket jsem si ohobloval skoro až na kost :-(

neznámý lehokolista
 
 

 
Když jsem před časem na jednom z výletů odvazoval po nákupu před prodejnou potravin své lehokolo (tehdy ještě “Havelíka”), hlásil se ke mně docela dost ofáčovaný člověk a dychtivě se mě ptal, zda v té oblasti “také” bydlím. Poněkud posmutněl, když zjistil, že jsem v těch končinách jen náhodou, nicméně jsme se dali do řeči, a já se tak dozvěděl, že prapříčinou jak jeho smutku, tak jeho ofáčování je jeho lehokolo.

Byl to totiž jakýsi lehokolový “zapadlý vlastenec” - v dané oblasti byl široko daleko sám, a tak mu scházel někdo, s kým by mohl mj. plnohodnotně sdílet své lehokolové radosti i starosti - již naši předkové věděli, že sdílená radost je dvojnásobná, kdežto sdílená starost se stává starostí poloviční. A, marná sláva, je jen málo osvícených “zábradlistů”, kteří nemají pro vyznavače lehokol jen posměch a pohrdání, natož aby tušili, jaké jedinečné (protože ničím jiným než lehokolem poskytnutelné) zážitky a prožitky lehokolo nabízí a poskytuje. A také se těšil, že by konečně (kdybych tam bydlel) měl s kým vyrážet na společné projížďky. To ale, až se vykřeše ze svých zranění…

A přitom se se zalíbením díval na mé loketní chrániče.

“Škoda, že jsem si něco takového také nepořídil - zrovna minulý týden jsem s lehokolem spadnul při rychlé jízdě z kopce a loket jsem si ohobloval skoro až na kost :-(”

 

 

Zatímco s “Havelíkem” jsem jezdíval dost opatrně, pak mé nadšení z jízdy AZUBu MAX, jehož jízdní vlastnosti budí dojem blbovzdornosti, mě svádí přeceňovat na něm své řidičské schopnosti.

A tak se i mně, a to hned při jednom z prvních výletů, podařilo s tímto lehokolem ulehnout, čímž jsem si na vlastní kůži (ale, jak popíši dále, jen na nepatrném cípečku, zvícím cca 2 cm čtvereční, kůže na hřbetu ruky :-D) ověřil tvrzení, že lehokolo je oproti klasickému kolu i bezpečnější - pokud ovšem nepodceňujete používání prvků pasivní bezpečnosti, jako je přilba a (pro lehokolo z mého pohledu nezbytné) loketní chrániče!

Pro znalce Pražského místopisu tu uvedu, že mé ulehnutí nastalo na nábřeží před Karlovými lázněmi směrem od Národního divadla, v kterémžto úseku může cyklista buď pěšky provést své kolo podloubím Karlových lázní, což je vzhledem k jeho přelidněnosti téměř nemožné, anebo se zařadit do běžného provozu mezi tramvaje, automobily a motocykly.

Jelikož jsem nechtěl zdržovat provoz, využil jsem ke svému intenzivnímu šlapání i dopomoci plné síly elektromotoru, takže má rychlost byla cca 30km/hod. Podjezd budovy Karlových lázní je natolik úzký (jak je patrné z panoramatické fotografie služby Mapy.cz), že je nezbytné najet s kolem doprostřed mezi koleje tramvaje. Úhel přejezdu pravé koleje jsem zvolil, jak jsem byl zvyklý z předchozího lehokola, ale neuvědomil jsem si, že pneumatiky AZUBa jsou