Co nabízí lehokolo právě mně
Troufám si totiž tvrdit, že jakkoli většina pojednání o tom, „proč si pořídit lehokolo“ klade důraz na jejich nezpochybnitelnou zdravotní nezávadnost a neméně nezpochybnitelné výrazné pohodlí oproti klasickým kolům (ev. občas zazní zmínka i o vyšší bezpečnosti), skutečné důvody, proč dávají lehokolisté přednost lehokolu před klasickým kolem, leží hlouběji v podvědomí jejich uživatelů:-) Já naštěstí ten problém nemám - od střední školy, kdy mě jeden z profesorů s jistým despektem zařadil mezi lidi, „pro které je puberta nedostižným ideálem“, jsem si z této jeho definice udělal své životní krédo:-D Tak tady jsou mé důvody, pro které bych lehokolo nezaměnil za to klasické ani za nic!:-) A to seřazeny od toho nejzávažnějšího: Celý proces (že to navzdory přírodním zákonům funguje a zároveň neustávající příliv endorfinu do mého krevního řečiště) pak po celou dobu jízdy umocňuje jednak „trambusový“ efekt zatáčení, kdy předek kola nenásleduje pohyb řidítek, protože řídící kolo je umístěno (a tudíž i zatáčí) u většiny konstrukcí lehokolistovi zhruba mezi koleny a zadkem, takže předek kola se obloukem posouvá do boku. Především ale do vzduchu trčící lehokolistovy nohy - což já mám navíc doplněno o individuální slast, kterou pociťuji, kdykoli si dám v rámci své relaxace nohy na stůl!:-D Již od mládí trpím křečovými žilami, a tak v rámci jejich operativního odstranění se mi kdysi velmi dávno dostalo při odchodu z nemocnice lékařského ujištění, že dávat si nohy na stůl je sice nevychovanost, ale na druhou stranu je to vůči varixům medicínsky maximálně korektní:-D
Myslím, že základní situaci nejlépe a naprosto jednoznačně vystihuje stručná věta: „lehokolo je o pocitu“, resp. „o pocitech“:-)
Upřímně řečeno, moc bych se divil, kdyby se hodnotový žebříček ostatních lehokolistů (nebo alespoň většiny z nich) vůči svým lehokolům příliš odlišoval od toho mého:-) Ale věřím, že ne každý je ochotný se přiznat, že jeho pohnutky jsou tak dětinské:-D
Každopádně tenhle rozjezd, tj. prudké první našlápnutí, rychlé natočení předního kola ve směru pádu (viz. video), došlápnutí nohy, o kterou jsem se před rozjezdem opíral, na druhý pedál, plynulé roztočení pedálů a z toho vyplývající ustálení lehokola, zcela zaručeně spustí proces vyplavování endorfinu (hormonu štěstí) do mého krevního řečiště.
