Moje objevené “Ameriky”

Zdůrazňuji, že následující řádky jsou popisem především pocitů. A to pocitů pouze a jen mých!:-) Tudíž rozhodně není mou ambicí vydat objektivní svědectví a už vůbec ne snaha definitivně ukončit věčný spor mezi lehokolisty a zbytkem cyklistického světa, který zarputile usedává na svá „zábradlí“:-D Ostatně já mohu být těžko objektivní, protože jsem se do lehokola na první pohled zamiloval, a to tak, že bezmezně!:-) A nic na tom nemění fakt, že pro mě láska, tj. „mít rád“, znamená mít na objektu svého zbožňování rád i to, co ve skutečnosti nemám rád.

Z mého pohledu hlavní příčinou určitého nedorozumění ze strany části vyznavačů klasického bicyklu je skutečnost, že lehokolo nabízí zážitky i prožitky, které nic jiného než lehokolo nabídnout nedokáže.

Nicméně tyto zážitky a prožitky nabízí lehokolo pouze těm, kdož jsou schopni je zažít a procítit!

A tak zatímco vyznavači lehokol nemají potřebu ostatní cyklisty převádět na svou „víru“, protože prostě vědí své (k lehokolu je zkrátka třeba dozrát), pak argumentace některých zarputilých odpůrců lehokol velmi připomínají barvoslepého, který se posmívá člověku, jež se mu snaží popsat krásy rozkvetlé louky, což je z pohledu barvoslepého „objektivně“ jednoznačný nesmysl, protože on přece „ví“, co vidí, tj. jen flekatě šedivý plac:-)

Jak jinak si vysvětlit skutečnost, že vyznavačů lehokola nejenom neubývá, ale spíše přibývá - soudě dle rok od roku narůstajícího počtu účastníků celorepublikového srazu lehokolistů:-)

A to vše navzdory tomu, že ten „krám“ je těžkej, neforemnej, neskladnej (byť se např. svou délkou téměř neliší od kamarádova klasického kola), ani s ním nenajedete (resp. nenadhodíte si přední kolo) na obrubník. Navíc manipulace s ním ve stísněném prostoru, stejně jako např. při průjezdu dveřmi s automatickým vracením se veřejí do polohy zavřeno, je téměř nemožná!:-D

Jenomže v okamžiku, kdy se na něm rozjedu…:-)

Marná sláva, lehokolo je prostě lehokolo! To zkrátka ničím nenahradíš!:-)
 
 
24.3.2014