Jak rozebrat malý modelářský dvoudobý spalovací motor


 
Následující příspěvek je určen těm, kteří v sobě již nastřádali dostatek odvahy, pustit se do toho nádherného dobrodružství objevovat nepoznané a poprvé nahlédnout do vnitřností spalovacího motoru svého modelu, což se např. doporučuje udělat už při kontrole motoru nového, zda v něm po výrobě nezůstaly nějaké mechanické nečistoty.

Vždy jsem se lépe, než z učebnic a příruček, učil a poučoval odpozorováváním. Nabízím vám proto pohled pod mé ruce s tím, že se vás budu snažit upozorňovat na momenty z mého pohledu důležité a podstatné, a to mnohdy nejenom při rozebírání motoru.
 

 
 
Je vhodné, abyste si pro své první, “učednické” rozebírání vybrali motor jednodužší, a teprve pak se pustili i do motorů složitějších. V zásadě se ale dá říci, že základní principy konstrukce malých dvoudobých spalovacích modelářských motorů platí obecně, takže by vás ani konstrukčně složitější motor neměl zaskočit (porovnejte podobně podrobný popis rozborky motoru Ofna Picco 26 MAX pro model Revo/Maxx na webu “Bypsovo Revo”).

Já si vybral motor KYOSHO GS 15R


01.jpg
A i když jít do toho bez přípravy je větší “vzrůšo”, doporučuji vám, alespoň při prvním rozebírání, si opatřit co nejvíce informací o rozebíraném motoru i jeho konstrukci, přičemž axonometrický nákres sestavy motoru je ideálním odrazovým můstkem nejenom k úspěšnému rozebrání motoru, ale především k jeho bezchybné následné kompletaci.

Sestava motoru KYOSHO GS 15R včetně návodu (237 kB)

Další dobrou zásadou, alespoň při prvním rozebírání, je vytváření si průběžné dokumentace pro následnou bezchybnou kompletaci, co a jak jsem kde rozpojil, oddělil a pod. Obvykle postačí kus papíru a na něj si dělat poznámky nebo kreslit schemata, např. který kabel jaké barvy patří připojit na který konektor a pod.

Já osobně dávám v současné době, kdy digitální fotoaparát je už i součástí mobilního telefonu, přednost tomu, si patřičné detaily vyfotografovat.

A poslední v pořadí, nikoli významem, je doporučení, týkající se nářadí, se kterým budeme pracovat. Navzdory oblíbené větě mého kamaráda (např., když místo pily nebo sekery zkracuje bytelný trámek kladivem), že “s pořádným vercajkem to umí kdejaký blbec”, považuji za nezbytné používat kvalitní a nepoškozeného nářadí. Dost často se lze setkat s lidmi, kteří mají “ožvejkané” klíče a šroubováky, kterými dříve nebo později poškodí šrouby natolik, že ty je pak třeba např. náročně odvrtávat a pod.
 


02.jpg

Tak, jako je jedno, kterou cestou se vydáte do Říma, neboť do něj vedou, jak známo, cesty všechny, je víceméně lhostejné, kterou část motoru začnete rozebírat první - uvolnit a rozebrat je musíte nakonec všechny. Já zahájil tím, že jsem vyšrouboval 4 šrouby, držící hlavu motoru u bloku motoru a hlavu sejmul.

POZOR! Zapamatujte si, prosím, 2 obecné zásady:

  • Pokud z jakéhokoli důvodu vyšroubováváte z hlavy motoru žhavící svíčku, čiňte tak s motorem hlavou dolů. Zabráníte tak možnému napadání mechanických nečistot do válce, které mohou mít pro motor až destrukční následky.
  • Svíčku měňte raději dříve, než později, tj. jakmile její vlákno začne vypadat, jako by z něho odpadly kousky materiálu, je nejvyšší čas svíčku vyměnit. V opačném případě hrozí, že vlákno skutečně odpadne do prostoru válce, kde může způsobit vážné mechanické poškození.


03.jpg

04.jpg
Mezi hlavou a válcem může být i distanční podložka. Čím větší je její tloušťka, tím menší je kompresní poměr motoru, což je poměr mezi celkovým objemem motoru a kompresním prostorem (objemem prostoru mezi hlavou a pístem v horní úvrati). Čím menší je kompresní poměr motoru, tím menší je výkon motoru, ale také menší namáhání jeho částí, především klikového mechanismu, což je výhodné (a doporučuje se to) při záběhu motoru.
 

05.jpg
Když budete mít hlavu motoru sejmutou, povšimněte si polohy vložky válce s vrypem proti značce na bloku motoru.

Pro tuhle chvíli stačí si zafixovat do podvědomí, že je nezbytné, aby byla vložka válce vždy takto orientována. Více se o tom dozvíte zde.


06.jpg

06a.jpg
Abych se dostal k víku klikového mechanismu motoru, musel jsem sundat tahový starter (u motorů s elektrickým startérem to bývá obvykle převodovka startéru). V mém případě mi stačilo jen odšroubovat jeden šroubek a opatrně, s trochou sily, stáhnout startér z půlkruhových “pacek” unašeče, který prochází samotným víkem.
 

07.jpg

08.jpg
Opět stačilo vyšroubovat 4 šrouby a mohl jsem se pokochat pohledem na klikový mechanismus motoru.
Víkem klikového mechanismu prochází unašeč startéru.

Ten se skládá z čepu, který je propojen s klikovým hřídelem a na kterém je nasunuto jednosměrné válečkové ložisko, které přenáší pohyb startéru pouze v požadovaném směru otáček motoru. Takže jen při startování, kdy se z obou prvků stává jeden celek, se vnější povrch stává kluzným ložiskem. Při běhu motoru rotuje čep uvnitř ložiska, mezi válečky


11.jpg

12.jpg

13.jpg

09.jpg

10.jpg
Unašeč startéru je je s klikovým hřídelem motoru propojen pomocí drážky, do které zapadá trn, který je pokračováním ojničního čepu.
 

15a.jpg

15b.jpg
Teď už zbývá, k uvolnění klikového hřídele, sejmout z něj setrvačník. Zahájíme tím, že demontujeme spojkový bubínek.

V mém případě bylo třeba vyšroubovat šroub, který prostřednictvím podložky drží na hřídeli samotný budínek a válečkové ložisko. U jiných konstrukcí jeho funkci plní pojistný kroužek (”ségrovka”). Stejně tak může být místo válečkového, použito ložisko kuličkové, ev. kuličková ložiska dvě.


17.jpg

20.jpg

19.jpg
Na čepy setrvačníku je obvykle jen nasunuta odstředivá spojka. Ta sestává z půlkruhových čelistí, které k sobě, proti odstředivé síle, tlačí nějaká pružina. V mém případě pružinový řemínek. Počet čepů je dán množstvím čelistí - každá čelist má svůj čep. Čím více čelistí, tím větší sílu spojka přenese. U malých modelářských motorů jsou obvyklé čelisti dvě
 

21.jpg

22.jpg
Setrvačník je obvykle ke klikové hřídeli připevněn pomocí šroubu.

V mém případě je do klikové hřídele zašroubován závrtný šroub a setrvačník na klikové hřídeli drží matice, která je současně osou pro ložisko spojkového bubínku.


25.jpg

23.jpg

24.jpg
Tady je ukázka mé průběžné fotodokumentace, protože především při zpětném “skládání” motoru bývá důležité správné umístění různých podložek a distančních kroužků. Bez podobné fotodokumentace, nebo alespoň poznámek, hrozí, že by nám nějaká ta součástka po smontování zbyla, ev., v tom horším případě, by motor nefungoval.
 

31a.jpg

31.jpg
Karburátor nemusíme (ale můžeme) také sejmout a rozebrat, a to kdykoli v průběhu demontáže motoru. Obvykle je do bloku motoru zasunutý - v mém případě přichycený dvěma šrouby.

Karburátor si zaslouží samostatný článek, tak jen sručně dvě zásady:

  • dvojnásob je důležité zdokumentovat si, co kam patří
  • veškeré nastavovací prvky zašroubujte citlivě až nadoraz a přesně spočítejte a zaznamenejte počet otáček - při smontování pak postupujte opačně, tj. prvky zašroubujte až nadoraz a pak povolte o patřičný počet otáček


34.jpg
 

A nyní už nás čeká to, pro mě nejkrásnější a nejvíce vzrušující - samotný pístový a klikový mechanismus motoru a “alchymie” v souvislosti se spalovacím procesem.
 


26.jpg

27.jpg
Aby šla stáhnout ojnice z ojničního čepu klikové hřídele, je potřeba uvolnit píst vyjmutím vložky válce.

Pokud vložka drží v bloku motoru, obvykle postačí pootočit klikovou hřídelí - u studeného motoru bývá píst ve vložce válce natolik těsný, že vložku vytlačí.

Tato těsnost pramení z rozdílné tepelné roztažnosti částí pístu i vložky v důsledku rozdílných teplot, kterým jsou jednotlivé částí vystaveny při ustáleném provozu motoru, a to tak, aby vložka válce i píst motoru měly po zahřátí válcový tvar.
 

POZOR: Pokud odstavujete motor na delší dobu, je vhodné natočit klikovou hřídelí (setrvačníkem) píst do polohy dolní úvrati, aby nedošlo k jeho omačkání vložkou válce.

Je rozumné použít pojistku polohy pístu, což je vpodstatě tyčka nastavitelné délky, která se zašroubuje do hlavy motoru místo svíčky a zafixuje tak polohu pístu v dolní úvrati.
 



28.jpg

29.jpg
Nyní je třeba pootočit klikovou hřídel tak, aby se spodní oko ojnice ocitlo mimo stabilizující drážku v bloku motoru, stáhnout ojnici z ojničního čepu, vyjmout píst a nakonec vysunout klikovou hřídel.

Věnujte zvýšenou pozornost poloze pístu a ojnice a nezapomeňte si ji zdokumentovat. Je to velmi důležité pro správné zpětné sestavení motoru.

Nyní tedy můžeme přistoupit k tomu, vykonat to, proč jsme motor rozebírali, tj. např. zkontrolovat, vyčistit, ev. vyměnit vadné části motoru, anebo se jen, jako jsem to učinil já, pokochat důmyslnou konstrukcí malého spalovacího dvoudobého modelářského motoru.
 


34a.jpg
 

 

Sečteno a podtrženo:

Motor máme rozebraný. Svým způsobem to nebylo nic těžkého, ale čeká nás úkol mnohem obtížnější, a to, složit motor zpět tak, aby fungoval, když ne lépe, než před naším rozebráním, tak alespoň stejně dobře. Ale o tom až v následujícím příspěvku
 

Děkuji Ing. Liboru Kolmanovi za laskavou korekturu mého textu a za podnětné připomínky z jeho modelářské praxe.
 
1.11.2006
 

Co je nového u kamarádů:

MoNaKo - MOdelařina NA KOleně
MoNaKo - veškeré informace (nejen) o modelech lodí
RC.305
RC.305 - stránky věnované RC autům, scale a expedicím.